V Pákistánu kněz osvobozuje otroky z cihel
„Křesťané a hinduisté, kteří patří k nejchudším vrstvám pákistánského obyvatelstva, jsou často oběťmi systému: jsou ‚dluhovými otroky‘, mechanismem, který je odsuzuje ke zneužívání, obtěžování, špatnému zacházení, k tomu, aby celou existenci vydali na milost a nemilost. bezohlední mistři."
Il ya 50 milionů moderních otroků v dnešním světě. V Pákistánu jich žije 2,3 milionu, což představuje 1 ze 100 obyvatel této jihoasijské země.
V diecézi Faisalabad se kněz pokouší osvobodit tyto otroky. Emmanuel Parvez, 72, kněz z Pansary, se tře s otroky, kteří pracují v továrnách na hliněné cihly. Mezi nimi i pět křesťanských rodin, které upadly do otroctví poté, co se zadlužily.
Běžná praxe v Pákistánu tzv "peshgi", záloha na plat poskytovaná osobě nebo členovi její rodiny. Výměnou za to musí tito lidé pracovat pro svého věřitele, někdy bez mzdy, po dobu, která může být neurčitá.
JakoAgenzia Fides, pákistánští křesťané patří nejčastěji k nejchudším vrstvám obyvatelstva v této zemi ovlivněné starým kastovým systémem. Patří mezi oběti tohoto mechanismu dluhového otroctví. To vysvětluje Emmanuel Parvez.
„Křesťané a hinduisté, kteří patří k nejchudším vrstvám pákistánského obyvatelstva, jsou často oběťmi systému: jsou ‚dluhovými otroky‘, mechanismem, který je odsuzuje ke zneužívání, obtěžování, špatnému zacházení, k tomu, aby celou existenci vydali na milost a nemilost. bezohlední mistři. Všechno to začíná půjčkou nebo zálohou od zaměstnavatele. Žádají o ni, protože potřebují lékařskou péči, protože v Pákistánu je zdravotní péče zcela financována jednotlivci, nebo dokonce na financování dívčí svatby. Aby splatili dlužná částka, trvá to roky práce bez práv, bez jistoty, bez výplaty, nucen žít ve zchátralém bydlení V mnoha mnoha případech není pracovník schopen splácet dluh, který nekončí jeho smrtí, ale přechází na další generace, čímž vzniknou generace otroků“.
Kněz se tedy organizuje „prolomit řetězy otroctví, které již nelze dále tolerovat, a vrátit důstojnost a svobodu těmto rodinám utlačovaným jhem, které navždy podmiňuje jejich životy“. Dluhy jsou v průměru 500 až 1000 dolarů. Emmanuel jde vstříc věřitelům, ptá se na výši rodinného dluhu a obrací se na dárce v Evropě nebo ve Spojených státech, aby jej získal a osvobodil tak otroky.
Vítá je v malé vesnici zvané „Kolonie Krista Krále“ v katolické diecézi Faisalabad. Tato vesnice přivítá 300 křesťanských rodin osvobozených z otroctví.
MC
