
Setkal jsem se s věřícími pohlcenými a zničenými chorobnou vinou. Někteří, kteří z různých důvodů nejsou schopni napravit své chyby, se ponoří do hluboké viny. Přejí si, aby se mohli vrátit a změnit běh věcí, ale to je nemožné a žijí v permanentní vině.
Jiní, kteří někomu ublížili, požádali o odpuštění, ale nadále v tomto provinění zůstávají. Jsme-li vyzváni, abychom se soudili podle textu 1. Korintským 11:28: „Ať se tedy každý zkouší“, neznamená to, že musíme zůstat v trvalé sklíčenosti.
Posuzování našich činů, slov, myšlenek, emocí nás má přivést k pokání, a když činíme pokání, musíme přijmout odpuštění. Je to jednoduché, ale někdy nám naše slova brání odpustit sami sobě.
Řekneme-li: „Nikdy si neodpustím“, „Navždy si to budu vyčítat“ atp.
Je to způsob, jak zůstat vinen.
Tento postoj neustále přiživuje vinu, která se pak stává extrémně škodlivou a destruktivní. Ať už jste udělali, řekli nebo si mysleli cokoli, vězte, že Ježíš Kristus za to všechno již zaplatil cenu na kříži, takže dostanete Jeho odpuštění.
Spasení z milosti v Ježíši Kristu je založeno na skutečnosti, že Ježíš obětí svého života poskytl dokonalé usmíření za naše hříchy, aby nám mohlo být dokonale odpuštěno.
"Pane, jaký jsem, se svými slabostmi, svými hříchy, svými chybami a chybami se před tebou stavím. Děkuji ti za tvé odpuštění, které jsi pro mě získal od Otce na kříži. Vyznávám, že nejsem déle pod odsouzením. Byl jsem vykoupen a bylo mi odpuštěno a žiji plně svobodný ve tvé milosti. Pane, ty víš, že lituji zla, které jsem spáchal, ale vím, že jsi mi odpustil. Dnes dostávám toto odpuštění, a odmítni z mého srdce všechny pocity viny; jsem svobodný! Děkuji ti, Pane, za tvůj pokoj, který naplňuje mé srdce, a za tvou lásku, která hojí mé rány. jméno Ježíš, amen!“
S láskou,
Paul Calzada