Jak pomazání Ducha svatého proměňuje váš život a vaše svědectví!

Vítejte v meditaci o našem verši pro den, který se nachází ve Skutcích 1, verš 8. Přečtěme si: „Ale přijmete moc, až na vás sestoupí Duch svatý, a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec země."

K čemu je obdarování Duchem svatým? Proč Ježíš trval na tom, aby jeho učedníci byli naplněni Duchem svatým před oficiálním zahájením své mise? Abychom plně pochopili místo, které v životě Božího dítěte zaujímá pomazání Duchem svatým, může nám příběh Charlese Finneyho pomoci uvědomit si určující roli působení Ducha svatého v životě věřícího.

Poslechněme si, co říká: „Třetí neděli, když jsem šel na kazatelnu, ke mně přistoupil starší muž a zeptal se mě, jestli nechci kázat ve škole v jeho vesnici, pět kilometrů od Antverp... dorazil a našel jsem budovu školy plnou lidí, sotva jsem našel místo, kde bych mohl stát u otevřených dveří místnosti... Nemyslel jsem na text, čekal jsem, až uvidím publikum.

Vylíčil jsem Abraháma, Lota, jejich vztahy, jak si ten druhý vybral údolí Sodomy, přenechal horu Abrahamovi. Vyprávím jim o hrozné zlovolnosti a zkaženosti obyvatel Sodomy; Boží předsevzetí je zničit a diskuse, kterou na toto téma vedl s Abrahamem... Říkám jim, že Bůh slíbil, že ušetří město, pokud tam najde jen deset spravedlivých; ale našel se tam jen jeden, Lot...

Zatímco jsem vyprávěl tato fakta, všiml jsem si, že moji posluchači se na mě dívali s hněvem; a mnoho mužů v košilových rukávech se na sebe dívalo, jako by si říkali: nepotrestáme ho na místě? Nemohl jsem pochopit tento postoj.

Jejich hněv však narůstal. Když jsem dokončil svůj příběh, oslovil jsem je přímo a řekl jsem jim, že jsem se dozvěděl, že v jejich vesnici nikdy nebyly žádné veřejné bohoslužby, a proto jsem byl oprávněn je pořádat pro bezbožný lid; a mluvil jsem s nimi s velkou energií o tom, mé srdce téměř plné k prasknutí.

 Takto jsem nemluvil čtvrt hodiny, když shromáždění zachvátil dojem děsivé vážnosti; téměř všichni padali ze svých míst všemi směry a prosili o Boží milosrdenství; někteří byli na kolenou, jiní leželi na zemi s tvářemi k zemi.

S mečem v každé ruce jsem je nemohl porazit tak rychle, jak padaly; za necelé dvě minuty byli všichni na zemi a každý se z celé duše modlil...

Gabriel Oleko