Hospodářská a potravinová krize: Kdo bude po Srí Lance další? [NÁZOR]

Mnoho (virtuálního) inkoustu se rozlilo o možném dopadu války na Ukrajině na světové potraviny kvůli velké závislosti mnoha zemí na ukrajinském a ruském obilí a hnojivech. Výstrahu vydalo mezinárodní společenství zejména v souvislosti s ruskou blokádou Oděsy a dalších černomořských přístavů, která znehybnila 20 milionů tun potravin určených na vývoz. Teprve počátkem srpna byla námořní doprava obnovena poté, co byla 22. července podepsána dohoda zprostředkovaná Tureckem a OSN, podle níž Rusko rovněž využívá výjimku, sankce na jeho vývoz hnojiv a zemědělských produktů. Podle ukrajinských a tureckých úřadů čtyři lodě přepravující téměř 170 000 tun potravinářských výrobků odeslaných 7. srpna z černomořských přístavů, ukrajinský ministr infrastruktury rovněž odhaduje, že v blízké budoucnosti by mohlo být dosaženo čísla 100 lodí za měsíc.

Někteří komentátoři, včetně Papež František, uvítal oživení jako znamení naděje uprostřed možnosti globální potravinové katastrofy, ale jiní jsou opatrnější (26 000 tun kukuřice z "razoni", první loď, která odplula 1. srpna, byla odmítnuta jejich libanonským příjemcem kvůli 5měsíčnímu zpoždění a pochybám o kvalitě produktu). Zkoumání současné potravinové a hospodářské krize postihující mnoho chudých zemí ukazuje, že válka na Ukrajině jen prohloubila již existující vážné problémy, tváří v tvář těmto zemím se nyní ocitají na pokraji propasti. Problémy se liší podle místních podmínek v každé zemi, ale mají některé společné prvky, včetně vysoké zranitelnosti dodavatelských řetězců, již oslabených pandemií, závislosti na komoditách zvenčí, zadluženosti a korupce. Pro ilustraci tohoto smutného obrázku zde budou použity dvě země: Srí Lanka, která již zkrachovala, a Argentina, která by mohla brzy zbankrotovat.

Pokud ministr zahraničí USA anthony mrkne zastával názor, že ukrajinská blokáda pšenice mohla přispět k ekonomickému kolapsu Srí Lanky, kde masivní protesty vedly k rezignaci a útěku prezidenta Radžapaksy, je jasné, že problémy ostrova začaly dávno před invazí na Ukrajinu. Stejně jako mnoho ostrovních států je tato země s 22 miliony obyvatel vysoce závislá na dovozu, a tedy na svých devizových rezervách. Ty byly ovlivněny prudkým poklesem cestovního ruchu, který byl zdrojem 5,6 % HDP Srí Lanky v roce 2018, ale pouze 0,8 % v roce 2020. džihádistických útoků v roce 2019, poté pandemií SARS-Cov2. V dubnu 2022 Srí Lanka nesplácela svůj zahraniční dluh, který se nahromadil z velké části díky zavádějícím půjčkám vládnoucího klanu Rádžapaksa, zejména čínských bank, za neúspěšné infrastrukturní projekty, které spadají do toho, co anglicky mluvící média nazývají dračí dluhová past. Uvádíme předání kontroly nad přístavem Hambantota Číňanům na 99 let, přičemž Srí Lanka nebyla schopna splácet peníze vypůjčené na jeho výstavbu. Země se v současnosti potýká s četným nedostatkem (potraviny, léky, pohonné hmoty – příděl do konce roku atd.) a je těžké si představit, jak stále teoretická vyhlídka orvetage více než 4 roky od MMF by mohlo situaci v krátkodobém horizontu napravit.

V Latinské Americe, kde násilné protesty zasáhly země jako Panama (generální stávka), Peru a Ekvádor, je to Argentina, která krystalizuje obavy ekonomů. Paradoxně při invazi na Ukrajinu (válka, kterou Argentina neodsoudila), argentinský prezident Alberto Fernandez odhadoval, že jeho země, hlavní vývozce pšenice a obdařená nesmírnými zásobami břidlicového plynu v povodí „Vaca Muerta“, by mohla těžit z toho, že je globální „zásobárnou“ potravin a energie. Příjmy z pšenice však byly omezeny rozhodnutím vlády omezení a daň vývoz za účelem stabilizace vnitřního trhu a snížení rozpočtového deficitu: očekává se dokonce pokles výroby (z 23 na 18,5 mil. tun), důvěru výrobců podkopává ekonomická nejistota a nedostatek pohonných hmot. Ministr hospodářství Sergio Massa je třetím, kdo zastává tento post za poslední měsíc: s dluhem 43 miliard eur je vláda rozpolcena mezi podmínkami stanovenými MMF (zejména snížením energetických dotací) a lidovými požadavky, které vyžadují, mimo jiné univerzální minimální příjem. S mírou inflace 64 %, která by mohla před lednem vzrůst na 90 %, se Argentinci vrátili zpět výměnný obchod jako během krize v roce 2001, ale uvidíme, zda to bude stačit k tomu, aby se zabránilo sociální explozi v následujících měsících.

Petr Bannister

Zdroj: Les Echos

Tento článek je publikován od Výběr dne.