Rusko: emblematický proces s Olegem Orlovem, postavou v boji za lidská práva

Dne 8. června a soud zahájen v Moskvě contre Oleg Orlov, 70 let, významný obránce lidských práv v Rusku, spolupředseda Centra pro obranu lidských práv Pomník. Je souzen za to, že „diskreditoval akci ruské armády“ na Ukrajině. Zákon schválený krátce po útoku zahájeném Moskvou v únoru 2022, která zakazuje jakoukoli formu kritiky ruské armády.

Po krátkém prvním slyšení, které bylo pouze formální, následovalo slyšení druhé se konala 3. července. Pokud proti němu nebudou vznesena nová obvinění, hrozí mu zatím tříletý trest odnětí svobody.

Celý život se věnuje obraně lidských práv, nejprve v končícím SSSR, poté v Rusku Borise Jelcina, zejména během první války v Čečensku (1994-1996) a od roku 2000 ve válce Vladimíra Putina, kde byla občanská společnost postupně a v posledních několika letech stále rychleji přivedena pod kontrolu režimu. Když se vrátíme k jeho závazku, který mu přinesl nespočet právních problémů a také fyzických útoků, umožňuje nám lépe pochopit rozsah úkolu, kterému se obránci lidských práv v Rusku po celá desetiletí věnovali, často s rizikem své svobody, někdy jejich životů.

Život ve službách lidských práv

Povolání Olega Orlova se projevilo velmi brzy. V roce 1979, když pracoval jako biolog v Ústavu fyziologie rostlin, vytiskl po práci letáky odsuzující válku v Afghánistánu a vyvěsil je ve vchodech do budov, na autobusových nádražích a v telefonních budkách. V roce 1981 stejným způsobem protestoval proti zákazu odborového svazu Solidarność v Polsku. Později vysvětlil, že to udělal, přičemž v kontextu sovětské diktatury podstoupil značné riziko, protože cítil, že není možné, aby mlčel.

Je přirozené, že na konci 1980. let byl jedním z nich zakladatelé nevládní organizace Pomník. Členové této organizace původně vytvořený k uchování památky obětí stalinských represí a zabránění návratu k takovým represím si brzy uvědomili, že jejich poslání jde ruku v ruce s ochranou lidských práv v současném Rusku.

V roce 1990 Orlov opustil svou profesi biologa a připojil se k parlamentní komisi pro lidská práva, oficiálně zřízené při Nejvyšším sovětu Ruské sovětské federativní socialistické republiky. Stát se takto oficiálním představitelem státu pro něj nebylo snadné, ale Sergej Kovaljov, jedna z velmi velkých postav disidenta a bývalého sovětského politického vězně, ho přesvědčil, aby přijal: "Musíme využít této příležitosti, nemusí to trvat dlouho."

Nemýlil se: Oleg Orlov setrval v této funkci pouze tři roky, během nichž jeho činnost přinesla mnoho výsledků. Komise pro lidská práva zejména navrhla důležité zákony o rehabilitaci obětí politické represe, o uprchlících ao vězeňském systému.

V roce 1993, po krvavý konflikt mezi prezidentem Borisem Jelcinem a parlamentemOrlov se rozhodne opustit oficiální pozici a soustředit se na svou práci v rámci Memorialu. V témže roce nevládní organizace zřídila Středisko pro lidská práva, konkrétně zaměřené na dokumentování porušování, kterého se dopustila vláda, a poskytování pomoci, včetně právní pomoci, obětem. Orlov se rychle ujímá vedení.

Od té doby neunikl ostražitosti této organizace jediný ozbrojený konflikt, do kterého bylo Rusko zapojeno. a zejména Oleg Orlov : dvě války v Čečensku, válka proti Gruzii v roce 2008, válka na Donbasu v letech 2014-2016.

Nemlčte o zločinech moci

"Čištění" vesnice bylo doprovázeno zabíjením civilistů, násilím proti zatčeným, rabováním a vypalováním domů. Právě během tohoto "čištění" byla zabita většina vesničanů a většina domů zničena. […]

Kulometná palba z obrněných transportérů a tanků vjíždějících do vesnice také způsobila mnoho obětí mezi vesničany. 7. dubna 1^er den operace byli při vstupu vojáků do vesnice zabiti dva muži ve věku 75 a 34 let. Následujícího dne zabila střelba z projíždějících obrněných transportérů nebo tanků 18letou dívku, 61letého muže a 16letého chlapce […]. Četní svědci hlásili, že ruští vojáci záměrně házeli granáty do sklepů a místností domů a také do dvorů, protože věděli nebo tušili, že tam jsou lidé. […]

8. dubna byl 37letý muž, zraněný při bombardování o den dříve, zadržen ve svém domě se svým bratrem, aby byli "filtrováni". Během konvoje ho další zadržení nesli na nosítkách. Poblíž stanice na příkaz dopravců položili nosítka na zem a vojáci zraněného zastřelili. Téhož dne byl vojáky v domě zblízka zastřelen dvaašedesátiletý muž, poté polil benzínem a zapálil.“

Tento text nepopisuje válečné zločiny spáchané ruskou armádou v Butcha nebo Irpin. Vyplývá to ze zprávy Centra pro lidská práva Memorial, jejímž byl Orlov jedním z autorů, o událostech v Čečenská vesnice Samashki 7.-8. dubna 1995, během první čečenské války. Od té doby se modus operandi ruské armády příliš nezměnil.

V Čečensku podstoupil Oleg Orlov všechna rizika. Zúčastnil se tedy v červnu 1995 v vyjednávání s teroristy který pod velením Šamila Basajeva zajal rukojmí ve městě Budionnovsk na severním Kavkaze. Na konci těchto výměn se členové skupiny vyjednavačů, včetně Orlova, dobrovolně přihlásili, že zůstanou v rukou komanda jako rukojmí, výměnou za propuštění 1 rukojmích zadržovaných skupinou Basajev.

V roce 2007 je unesen se skupinou novinářů maskovaní ozbrojenci v hotelu v Ingušsku, stále na ruském Kavkaze. Vyhnáni z města na pole jim hrozila poprava a nakonec zbiti, jejich věznitelé požadovali, aby opustili Ingušsko a už se nikdy nevrátili.

Modus operandi represivních složek na severním Kavkaze se od těchto let nezměnil, o čemž svědčí násilný útok na novinářku Novaja Gazeta Elenu Milachinu a právníka Alexandra Nemova spáchaný dne 4. července 2023, když byli v Čečensku, aby sledovali proces. ženy Zaremy Mousaïeva, jejíž jedinou chybou bylo, že byla matkou odpůrců místního satrapa Ramzana Kadyrova, a která byla navíc odsouzen téhož 4. července k pěti a půl roku vězení.

Během všech těch let Oleg Orlov viděl své kolegy unášet, mučit a zavražděný, Pamětní úřady na severním Kavkaze vyhořelý, Centrum pro lidská práva Memorial prohlásil zahraničního agenta v roce 2014 pak ruskými úřady rozpuštěný dne 29. prosince 2021. Toto rozpuštění oficiálně vstoupilo v platnost 5. dubna 2022, několik měsíců před udělením ceny Memorialu, společně s běloruským aktivistou Alesem Bialiatskim a ukrajinskou nevládní organizací Centrum pro občanské svobody Nobelova cena za mír 2022.

Po dobu třiceti let centrum bude zdokumentovat tisíce případů porušování lidských práv a pokusí se pohnat zodpovědné osoby. Bylo zřejmé, že s masivní invazí na Ukrajinu se ruské úřady rozhodnou takovou organizaci trvale zlikvidovat a její členy umlčet, vytlačit nebo poslat za mříže. Tento těžký kontext však nikdy neodradil Olega Orlova, aby pokračoval ve své práci na obranu lidských práv.

Protest proti válce na Ukrajině z Ruska

26. února 2022, dva dny poté, co Rusko začalo napadat Ukrajinu, kráčel do ruského parlamentu s cedulí, na kterou nakreslil holubici míru. Nezůstal tam déle než pět minut, zatkla ho policie. Myslel si, že taková holubice nakreslená na listu A4 zastaví válku? Nebo by probudilo svědomí ruských poslanců?

Jasně, není tak naivní, ale zase jednou nedokázal držet jazyk za zuby. Mezi 24. únorem a květnem 2022 tedy vyšel pětkrát do ulic, aby sám demonstroval, a pokaždé skončil na policejní stanici. Na těchto plakátech měl napsáno: „Mír Ukrajině, svoboda Rusku“; „Putinovo šílenství tlačí lidstvo k jaderné válce“; „Naše odmítnutí znát pravdu a naše mlčení z nás dělají spoluviníky na zločinu“; „SSSR 1945, země vítězná nad fašismem; Rusko 2022, země vítězného fašismu“.

Pokaždé ho ruský soud uznal vinným, nejprve z porušení shromažďovacích pravidel a poté z porušení narychlo přijatých nových zákonů, které zpřísnily cenzuru jakéhokoli odporu proti válce. Každé z těchto odsouzení vede k pokutě a především je zapsáno v jeho trestním rejstříku; proto, když v listopadu 2022 Orlov vydává a článek na francouzském webu Mediapart, kde přirovnal Putinův režim k fašistickému režimu, jehož článek v ruské verzi zveřejnil na své facebookové stránce, se ho okamžitě chopil represivní aparát a obvinil ho z toho, že „opakovaně zdiskreditoval“ činy ruská armáda.

Nyní mu hrozí až tři roky vězení. Je docela možné, že je to jen začátek dlouhého pronásledování. Ruské úřady, kteří snadno amnestii od atentátníkůtvrdě trestat výroky proti režimu.

Oleg Orlov nebyl před soudem vzat do vazby. Podléhá závazku, že neopustí zemi, jako by mu úřady dávaly najevo, že ještě není pozdě uniknout z vězení tajným opuštěním Ruska. Ale během svého života, navzdory mnoha tlakům, které trpěl, aktivista nikdy nechtěl emigrovat. Přestože věděl, že je ohrožen, vždy si myslel, že jeho místo je tam, v Moskvě a všude na zemi.

Dnes se od této volby neodchýlil. Na rozdíl od sovětské politiky tváří v tvář disentu, která v podstatě bránila odpůrcům režimu opustit území, nebo je někdy využívala jako směnných měn, ruské úřady nyní donuťte všechny, kteří je kritizují, aby opustili svou zemi. Provádějí pátrání, aby řekli určitým protivníkům, že jejich jedinou možností je nyní uprchnout nebo uvěznit. Nechávají hranice otevřené v naději, že „očistí“ zemi od všech, kteří se staví proti válce a autoritářství Vladimira Putina. Oleg Orlov se tomuto vydírání nechtěl vzdát. Zůstal a neúnavně pokračoval v boji za lidská práva. S rizikem ztráty svobody na mnoho let.

Co se stane s Memorialem, organizací, která byla jeho po celá ta léta, nyní zlikvidovanou? Jeho jméno nebylo vybráno náhodou: památku nelze zlikvidovat, bez ohledu na úsilí ruského donucovacího a soudního aparátu. Z Memorial Human Rights Center se stalo Memorial Human Rights Defence Center (organizace vytvořená, ale neregistrovaná, která je v současnosti v Rusku legální). Její cíle zůstávají stejné a její členové pokračují ve své činnosti, dnes stejně jako včera. Tím spíše, že tato práva nebyla nikdy tak opovrhována. Oleg Orlov je tu, aby nám to připomněl.

Tento článek byl napsán spolu s Natalií Morozovou (FIDH a Memorial Human Rights Center).

Alain Blum, Ředitel výzkumu, Národní institut pro demografická studia (INED)

Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.

Obrazový kredit: Shutterstock/ KOZYREV OLEG