Důchodová reforma: jakými legislativními prostředky ji může vláda nechat přijmout?

Oznámila, odložila a nakonec představila v úterý 10. ledna premiérka Elisabeth Borneová, reforma důchodového systému již vzbuzuje silné reakce v kontextu silného inflační tlaky.

Je to také vládní strategie, která se hodí k diskusi o začlenění této reformy do systému PLFRSS, barbarská zkratka znamená sociální zabezpečení pozměňující finanční zákon (LFSSR) nebo jednodušeji, sociální zabezpečení opravný rozpočet. Tento přístup by vládě umožnil obejít řádný legislativní postup bez rizika záporného hlasování a zároveň urychlit jeho přijetí.

Předem je třeba připomenout, že účelem zákona o financování sociálního zabezpečení je umožnit poslancům vyjádřit své názory na účty sociálního zabezpečení. Pokud jde o VŠPS, povoluje v průběhu roku úpravy rozpočtu sociálního zabezpečení.

Bezprecedentní využití pro reformu takového rozsahu

Po hlasování o zákonu o financování sociálního zabezpečení v prosinci chce exekutiva začlenit reformu důchodového systému do novely zákona o financování sociálního zabezpečení. Použití takového legislativního nástroje pro přijetí velké sociální reformy je bezprecedentní a pro exekutivu by bylo ospravedlnitelné finančními dopady, které přineslo hlasování o této přestavbě důchodového systému.

Pokud porovnáme nejstarší z LFRSS, jinými slovy novela zákona o financíchJe pravdou, že vnější události s bezprostředními a významnými dopady na státní rozpočet (jako je zdravotní krize nebo nová politická reforma) mohly odůvodnit přijetí novelizujících finančních zákonů.

Navíc LFRSS jsou velmi vzácné. Kredity VŠPS fakticky nejsou omezující (na rozdíl od státního rozpočtu), je tedy možné vyčkat, až rozpočet na následující rok přijme nápravné prvky bez rizika blokace úvěrů.

Nutno však podotknout, že PLFRSS 2014 revidovala systém příspěvků na sociální solidaritu podniků vložením opatření, které stanovilo zmrazení sociálních dávek, které již nebyly indexovány inflací, s výjimkou důchodů nižších než 1200 eur. Jednalo se však pouze o specifické ustanovení, které nelze přirovnat k zásadním změnám oznámeným vládou, jako je zvýšení důchodového věku z 62 na 64 let.

Co je § 47.1 Ústavy?

Článek 47-1 Ústavy stanoví, že přijímání zákonů o financování sociálního zabezpečení přísluší Parlamentu a v odstavci 2 upravuje postup jejich přijímání. Až v roce 1996 ústavní zákon z 22. února zakotvil tento nový článek. O textech rozpočtu se hlasuje v omezených lhůtách a v tomto případě musí Parlament rozhodnout v celkové lhůtě 50 dnů.

Pokud však Národní shromáždění nerozhodne v prvním čtení do dvaceti dnů po podání návrhu zákona, vláda zabaví Senát, který musí rozhodnout do patnácti dnů. A konečně, v případě, že parlament nerozhodne do sedmdesáti dnů, mohou ustanovení návrhu zákona vstoupit v platnost nařízením.

Zdá se, že tato odlišná pravidla a lhůty se vztahují i ​​na opravný rozpočet sociálního zabezpečení, pokud vezmeme v úvahu paralelu s pozměňujícím finančním zákonem, soudila Ústavní rada v r. rozhodnutí ze dne 3. července 1986, že pravidla pro přijímání finančního zákona se vztahují na změny finančních zákonů.

[Téměř 80 000 čtenářů důvěřuje zpravodaji The Conversation, aby lépe porozuměl hlavním světovým problémům. Přihlaste se ještě dnes]

Využití tohoto článku 47-1 by vládě nabídlo především tři výhody. Vláda v prvé řadě nebude muset poskytovat dopadovou studii (dokument sloužící k posouzení právních, finančních a sociálních dopadů návrhu zákona), což se může s ohledem na reformu takového významu jevit jako velmi sporné. Pak velmi omezený čas na rozpravu v parlamentu, což má za následek nejen urychlení hlasování o reformě, ale také omezení debat v komorách. Konečně použití rozpočtového textu, jako je PFLRSS, opravňuje vládu k opětovnému použití Článek 49.3.

Od ústavní revize z roku 2008 může exekutiva použít tento článek pouze jednou za zasedání, ale tato „kvóta“ se nevztahuje na rozpočtové texty (jako je opravný rozpočet pro sociální zabezpečení), což vysvětluje, proč Elisabeth Borne již tento článek použila , který umožňuje 10krát průchod platného textu v Národním shromáždění pro přijetí finančního zákona i zákona o financování sociálního zabezpečení.

Jinými slovy, vláda bude moci použít článek 49.3 pro přijetí PLFRSS a finančních opatření penzijního připojištění, která mají dopad na rozpočet sociálního zabezpečení, přičemž si ponechá „žolíka“, který jí umožní použít 49.3 jednou. text, který bude mít dopad na zákoník práce a zejména na prodloužení věku odchodu do důchodu.

Opozice a tisíce pozměňovacích návrhů

Výše uvedené výhody jsou vesměs nevýhodami pro opozici, která považuje použití článku 47-1 za obratný vládní manévr k přijetí této důchodové reformy za běhu a bez demokratické diskuse. Opozice bude moci provést odvetná opatření (ale opět do 20 dnů) využitím svého práva na změnu. Je to ve skutečnosti běžná praxe za páté republiky, která často směřuje k „parlamentní obstrukci“ navzdory reforma z roku 2008 kteří přišli dohlížet na postup předkládání pozměňovacích návrhů.

Pamatujeme si například, že v roce 2006 předseda Národního shromáždění J.-L. revize zákona o fúzi GDF-Suez, obklopený stohy pozměňovacích návrhů (137 665).

V novější době je možné uvést další rekordní postava a který se týká prvního návrhu důchodové reformy z roku 2020: bylo předloženo 40 000 pozměňovacích návrhů, včetně více než 23 000 poslanců rebelující Francie. Jak však loni v říjnu upozornil prezident LFI na Národní shromáždění Mathilde Panot, by byli poslanci připraveni předložit „75 000 pozměňovacích návrhů“ k důchodové reformě. Jak již bylo řečeno, vláda si ponechává kontrolu, protože pokud si nemůže být jistá podporu poslanců LR, může text přeposlat Senátu postupem podle čl. 47-1.

Jakou roli má Senát?

S ohledem na politické složení Senátu, ale především na tendenci horní komory každoročně projednávat, a to již od prvního pětiletého období Emmanuela Macrona, pozměňovací návrh ke každému rozpočtu sociálního zabezpečení, který má zaručit rovnováhu systém důchodů, lze si jen myslet, že Senát bude hlasovat pro vládou předložený reformní návrh zákona.

Při posuzování návrhu zákona o financování sociálního zabezpečení (PLFSS) pro rok 2023 senátoři tato ustanovení opět přijali 195 hlasy proti 130 a integrovali automatická opatření týkající se věku v případě absence kompromisu ze strany sociálních partnerů, včetně zvýšení zákonného věku odchodu do důchodu na 64.

Zdá se, že vláda zvážila všechny možnosti, jak tuto reformu důchodového systému přijmout... Nicméně je jisté, že tato strategie neodpovídá přání prezidenta Emmanuel Macron, totiž provést tuto reformu „nejmírovějším možným způsobem“ s neznámou, která zbývá: mobilizací ulice.

Aurora Granero, lektorka HDR veřejného práva, University of Burgundsko - UBFC

Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.