Komentáře namířené proti náboženské komunitě: kde začíná trestný čin?

Veřejné šíření poznámek týkajících se určitých skupin obyvatelstva, zejména muslimů, se opakuje. Odkaz na „velkou náhradu“ nebo nyní věčný zmatek mezi muslimy a cizinci, pokud je lze kvalifikovat jako fake news s ohledem na jejich zjevná nepřesnost, nás také vyzývají, abychom znovu přezkoumali hranice svobody projevu.

Původně byly stanoveny dva přestupky zákon ze dne 29. července 1881 o svobodě tisku : veřejná urážka a pomluva. The zákona ze dne 1. července 1972, známý jako Plévenův zákon, přidává třetí trestný čin, za který lze uložit trest odnětí svobody na jeden rok a/nebo 45000 XNUMX^e pokutovat ty, kteří svými výroky na veřejnosti „vyvolali diskriminaci, nenávist nebo násilí vůči osobě nebo skupině lidí z důvodu jejich původu nebo příslušnosti či nepříslušnosti k určité etnické skupině, národu, rase nebo náboženství “. Tento článek se zabývá tímto zločinem.

V době, kdy výroky cíleně cílí na muslimy násobit, je vhodné zajímat se o kurzor stanovený soudní jurisdikcí, aby bylo možné určit, co se týká nebo netýká tohoto trestného činu. Asi dvacet nedávno zvažovaná rozhodnutí umožňuje identifikovat dva prvky, které jsou zvláště předmětem pozornosti soudců: objektivní určení skupiny osob a výklad, který je vhodné mít o „provokaci“.

Kritika náboženství nebo poznámky týkající se praktikujících?

Aby veřejné komentáře spadali do rozsahu trestného činu, musí se zaměřit na „skupinu lidí kvůli jejich náboženství“. Soudní soudce jasně a důsledně vylučuje z rozsahu trestného činu komentáře týkající se náboženství nebo jeho předpisů. Tedy i vehementní kritiku náboženství je třeba odlišit od poznámek učiněných s ohledem na (předpokládané) praktikující samotné. Například a politický leták odsuzovat akci financování muslimského kultu nebo kritika náboženské praxe jako je porážka zvířat, nespadají do rozsahu trestného činu, protože nejsou přímo zaměřeny na skupinu osob.

Jiné výroky se posuzují obtížněji: např. a brožura v níž si autor představuje zánik islámu a osud vyhrazený jeho stoupencům. Tyto poznámky pak vyžadují mnohem důkladnější kontrolu ze strany soudce, pouze poznámky zaměřené na následovníky umožňují kvalifikovat „skupinu lidí kvůli jejich náboženství“.

Jaká jsou trestuhodná slova?

Soudní jurisdikce postupně přešla od širokého výkladu „provokace“, což umožnilo sankcionovat výroky vyvolávající pocit nepřátelství, odmítnutí nebo nenávisti, k striktnímu výkladu, který následně umožnil sankcionovat pouze výroky, které nabádají, vyzývat, i implicitně, k nenávisti, diskriminaci nebo násilí. Toto rozlišení však s sebou nese nepopiratelnou obtíž: umístění kurzoru mezi výroky vyvolávající odmítnutí, pocit nepřátelství vůči skupině lidí a výroky vyvolávající nenávist nebo vybízející k reakci, diskriminační nebo násilné, je obzvláště obtížné odhalit. Opravdu, použití nyní bagatelizováno výrazu „velká náhrada“ – který by však měl být zpochybňován – nelze chápat jako výraz, který pouze vytváří pocit nepřátelství nebo odmítání. Na základě těchto teorií již došlo k zabíjení, ať už se jedná o zabíjení Christchurch v Austrálii nebo v poslední době Buvol ve státě New York ve Spojených státech.

Pokud je z právního hlediska striktní výklad provokace více v souladu s principem striktního výkladu trestního práva, nemusí být nutně přizpůsoben realitě společnosti. Účinky takových poznámek na sociální soudržnost jsou skutečně nepopiratelné a takto upevněný kurzor dává volný průchod teoriím a poznámkám, které se mohou ukázat jako nebezpečné.

To také vyvolává otázku distribučního kanálu, který by měl být více zohledněn, protože má dopad na publikum komentářů. V každém případě pouhá penalizace výroků obsahujících „provokaci“, tedy nabádání k jednání, nestačí k tomu, aby čelila nebezpečným ideologiím a vytvořila problémy z hlediska sociální soudržnosti. Exponenciální nárůst invektiv tohoto typu a mediální realita proto podrobují tento současný stav zákona zkoušce.

Právní věda testována nárůstem invektiv

Od nynějška se pojem „velká náhrada“ používá ve francouzské veřejné debatě během hlavního vysílacího času, aniž by vyvolal nějaké zvláštní emoce. Tento výraz, ale i obvinění, která jej doprovázejí, jsou často vedeny pod záminkou debat o imigraci a vytvářejí tak zmatek mezi muslimy a cizinci. Tento fenomén, který je dnes součástí mediální a politické scény, zkoumají další disciplín a vede k přehodnocení stavu současného zákona.

Trestní systém totiž není pevně daný a trestné činy stanovené zákonem se vyvíjejí současně se společností. V oblasti trestního práva by tedy bylo možné např. odsoudit veřejné poznámky vzbuzující pocit nevraživosti či odmítnutí. Takové zpřísnění trestního práva v oblasti svobody projevu by ostatně bylo v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Ten již prohlásil tento postoj za v souladu s článkem 10 Evropské úmluvy o lidských právech v 2004. Ještě pořád Naposledy prohlédnutéESLP se domníval, že komentáře, které kladou rovnítko mezi lidi muslimské víry a delikvenci a nejistotu, mají tendenci vzbuzovat silný pocit odmítnutí a nepřátelství vůči této skupině. Šlo by tedy o přizpůsobení právní úpravy změnám v obsahu prohlášení učiněných na veřejnosti.

Potřeba účinných doplňkových opatření

Žádný trestní systém není účinný bez skutečných investic do vzdělávání, preventivního nástroje prvořadého významu. Proto jsou nezbytná účinná dodatečná opatření, zejména v oblasti vzdělávání a informovanosti. Evropský soud pro lidská práva ostatně ve své judikatuře a od roku 1976, že svoboda projevu je nezbytná k zaručení plurality, tolerance a ducha otevřenosti, bez nichž neexistuje demokratická společnost.

Rozsah nenávistných projevů také vedl k vytvoření Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva první mezinárodní den proti projevům nenávisti v červnu. Navíc, a jak nám připomíná badatelka Charlotte Denizeau, byly vybudovány Rada Evropy a Evropská unie „v reakci na fašistické zločiny, které byly předtím, než byly spáchány, vepsány do ideologických diskurzů“. Evropský kontinent proto musí prostřednictvím své historie zabránit šíření ideologií, které podněcují nenávist a následně násilí vůči konkrétním skupinám lidí.

Na národní úrovni by proto bylo pragmatické jednat na dvou úrovních: pokračovat ve vývoji legislativy týkající se boje proti online nenávisti a více investovat do zvyšování povědomí o těchto otázkách, distancovat se od komentářů vznesených na velkých anténách a na sociálních sítích, a minimální práh znalostí je nezbytný pro zajištění pokojného a společného výkonu základních svobod.

Lauren Bakir, výzkumný inženýr CNRS, Univerzita ve Štrasburku

Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.

Obrazový kredit: Shutterstock/Rdonar