Nedostatek benzinu: co nás učí práce na „Nobelových“ cenách za ekonomii 2022

Francouzští motoristé se více než týden potýkají s nedostatkem paliva po stávkách v několika rafineriích. Zprávy z minulého týdne byly také mnohem diskrétnějším způsobem poznamenány předáním ceny Švédské banky na počest Alfreda Nobela třem americkým ekonomům za jejich práce na bankách a finanční stabilitě.

Pokud tyto dvě události nemají a priori nic společného, ​​práce Douglase Diamonda a Philipa Dybviga, držitelů ceny spolu s Benem Bernankem, bývalým prezidentem Americká centrální banka (Fed), vrhl zajímavé světlo na současnou situaci ve Francii.

V roce 1983 napsali Diamond a Dybvig zásadní článek, který umožnil pochopit, že účel bank je také zdrojem jejich křehkosti. Existence bank se vysvětluje jejich rolí prostředníků mezi střadateli a dlužníky. První se snaží umístit své úspory do bezpečných a likvidních investic, tj. kdykoli dostupných. Dlužníci potřebují finanční prostředky, mobilizované na dostatečně dlouhou dobu, aby mohli investovat.

En l'absence de břehje nemožné převést přebytečné úspory na dlužníky z důvodu různých časových rámců. Banky toto zprostředkování zajišťují tím, že krátkodobě dostupné úspory shromažďují, aby je dlouhodobě půjčovaly. Provedením této transformace splatnosti banky přispívají k investicím, a tedy k ekonomické aktivitě.

Diamond a Dybvig ukázaly, že tato zprostředkovatelská činnost je také tím, co činí banky skutečně křehkými. Banky jsou strukturálně v pozici nelikvidity, protože část úspor není krátkodobě k dispozici, protože je dlouhodobě půjčována. Obvykle tato situace nepředstavuje problém. Denně se vybere pouze omezená část celkových úspor. Banky tak nejsou povinny disponovat se všemi úsporami uloženými vkladateli.

Sebenaplňující se proroctví

Diamond a Dybvig se zajímají o situace bankovních runů, během kterých bude chtít mnoho střadatelů vybrat své úspory současně, čímž se banky a dokonce i bankovní systém dostanou do potíží. Původy těchto runů na banky jsou různé, od pochybností o solventnosti banky až po politická rozhodnutí, jako je např. na Kypru v roce 2013 když vláda chtěla zdanit vklady.

Zajímavým bodem analýzy Diamond and Dybvig je ukázat, že i když se výběry zpočátku týkají pouze omezeného počtu střadatelů, mohou vyvolat spěch na přepážky všech vkladatelů kvůli sebenaplňujícím se proroctvím a nedostatku koordinace. Předpokládejme, že se část střadatelů rozhodne své vklady vybrat. Pokud ostatní vkladatelé začnou pochybovat o schopnosti banky vyhovět žádostem o výběr, pak je rozumné, aby své vklady vybrali. Pokud tito vkladatelé dorazí příliš pozdě, nebudou mít nadále přístup ke svým penězům, protože princip výběru je založen na principu fronty (kdo dřív přijde, je dřív na řadě).

Od té doby budou všichni vkladatelé spěchat k bankovním přepážkám, aby si vybrali své vklady. Banka nebude schopna uspokojit všechny tyto požadavky a dostane se do situace nelikvidity, která se může změnit až v riziko solventnosti (pokud banka musí urychleně prodat svá aktiva, aby získala likviditu). Je možné, že se tento jev rychle rozšíří i do dalších bank, například pokud vkladatelé, kteří mají účty ve více bankách, vyberou své prostředky z jiných bank.

Přestože je tento model velmi jednoduchý, vrhá trochu světla na současný nedostatek paliv. Nedostatek se vysvětluje především stávkami, které zasáhly několik rafinérií. Stávky však nevysvětlují praskliny pozorované na několika čerpacích stanicích, zejména v oblastech, které původně nebyly obsluhovány uzavřenými rafinériemi. Jedno vysvětlení pro nedostatek spočívá ve fenoménu sebenaplňujících se proroctví, odhalených v modelu Diamond a Dybvig.

„Nobelova“ řešení…

Stejně jako v případě bank mají čerpací stanice pouze omezené množstvíesence a platí zásada fronty. Tváří v tvář alarmujícím zprávám mnozí motoristé předpokládali neschopnost stanic obsloužit všechny. Spěchali k pumpám, i když jejich potřeby byly omezené, vyčerpaly zásoby a vytvořily situaci de facto nedostatku.

Je užitečné posunout analogii o něco dále tím, že si prostudujete navrhovaná řešení předložená (nebo ignorovaná) Diamondem a Dybvigem, abyste viděli, jak by se mohla uplatnit v případě nedostatku paliva. Tito dva ekonomové nabízejí dvě řešení, jak čelit náporu na pulty.

Prvním řešením je pojistný systém, který každému občanovi umožní mít kryté úspory v případě krachu své banky (100 000 eur na banku a vkladatele v rámci Evropské unie). Cílem tohoto zařízení je především preventivní, zabránit vzniku paniky, ale ukazuje se zbytečný, jakmile krize nastane.

Druhé řešení je užitečnější v případě paniky. Spočívá v zabránění agentům vybírat peníze nad určitou hranici. V praxi mělo toto řešení podobu stropu výběru. Obdobné řešení bylo aplikováno na některých čerpacích stanicích omezením maximální kapacity při každém tankování nebo zákazem plnění pomocných nádrží. Hrozí pak, že „zpanikaření“ motoristé znásobí své cesty k pumpě.

Řešením bližším modelu Diamond a Dybvig by bylo zavést „palivové poukázky“, které by byly připevněny ke každému motoristovi nebo vozidlu a mohly by být modulovány podle činností (prioritních či nikoli), a to i s možností výměny. Toto řešení je možná teoreticky atraktivní, ale technicky je velmi obtížné realizovat v tak krátké době.

… A ostatní

Je také zajímavé studovat řešení, která Diamond a Dybvig nezvažují. Autoři ve své analýze ignorují roli tvorby peněz (což je omezení jejich modelu). Tváří v tvář krizím likvidity může centrální banka vstřikovat likviditu do bankovního systému, aby tak učinila dát bankám kyslík.

Co se týče benzínu, vláda tak začala používat strategické akcie aby se snížilo napětí. Nicméně analogie s bankovním systémem má své meze. Na rozdíl od peněz centrální banky palivo nevzniká ex nihilo. Toto řešení tedy znamená snížení těchto zásob s rizikem, že budou zbaveny, pokud krize přetrvá.

Na závěr je užitečné se zeptat, proč ekonomové neuvažovali o cenové regulaci. Řešením obou problémů by byla modifikace způsobu přidělování zdrojů podle principu ceny spíše než přídělového systému (fronta). Banky by konkrétně mohly účtovat výběry úměrně k vybírané částce nebo hrát s cenou paliva.

Také se zdá, že ceny na pumpě od začátku nedostatku vzrostly, zejména v nejnapjatější oblasti.

Toto řešení má dvě zásadní omezení. Na jedné straně je zvyšování cen v současné situaci politicky výbušnéinflace. Tato volba by se rovnala upřednostnění nejbohatších s rizikem rostoucího napětí, a tím i původu problému. Na druhou stranu lze pochybovat o tom, že cenová regulace je nejlepším nástrojem v panické situaci, kdy ekonomické pobídky ztrácejí na účinnosti.

Prožitá zkušenost by mohla být použita k předvídání budoucích krizí, aby se co nejrychleji potlačily fenomény sebenaplňujících se očekávání, které jsou jádrem současných potíží.

Florián Leon, výzkumný pracovník Nadace pro studium a výzkum mezinárodního rozvoje, Frankofonní univerzitní agentura (AUF)

Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.

Obrazový kredit: Shutterstock / sylv1rob1 / Bordeaux, Francie, 2019