Kde spát, když nemáte domov?
Spaní není snadné pro každého. Otázka spánku a odpočinku zjevně vyvstává do očí bijícím způsobem, když se zajímáme o bezdomovce, kteří obývají centra našich měst. O to více to platí pro lidi bez domova, kteří nemají přístup ubytovací střediska. Abychom porozuměli možnostem, které preferují strávit noc, a základní logice přežití, musíme začít ze zkušeností a pohledu samotných bezdomovců.
Omezená rozhodnutí, která učiní, aby vyhověli chvílím odpočinku, řídí několik kritérií. Dočasně vhodná místa se posuzují s ohledem na jejich materiální komfort (přístřeší, topení, sanita, nábytek atd.), zabezpečení, které poskytují (viditelnost či neviditelnost volebních míst, možnost či neomezení přístupu k nim, potřeba chránit se před útoky, možnost přespání ve skupině k ochraně navzájem…) nebo dokonce intimitu, kterou umožňují (samota, klid nebo promiskuita a hluk). Liší se také podle svobody, kterou udělují nebo omezují (otevírací a zavírací doba, vnitřní předpisy či nikoli, více či méně silná kontrola nezákonností).
Tyto faktory vedou bezdomovce k volbě různých řešení, jak co nejlépe přenocovat a odpočívat. Tyto možnosti sahají od žádostí o nouzové přístřešky (prostřednictvím 115 přístřeší zejména na noc) k instalaci stanů na veřejném prostranství, přivlastňováním pozemků podzemních parkovišť, otevíráním squatů, přizváním třetích osob nebo obsazením městských proluk, jako jsou předzámčí, krytá veranda nebo pod mosty.
Každé z těchto efemérních řešení nabízí výhody a nevýhody s ohledem na výše uvedená kritéria. Někteří bezdomovci dávají přednost spánku přes den, aby se ochránili před případnými útoky, kterých se bojí v noci podstoupit. Noc pak stráví procházkou po městě a podřimováním journée, ve veřejném prostoru, relativně chráněný přítomností kolemjdoucích.
Výhody a nevýhody odpočívadel
Nouzové ubytování obecně nabízí standardizované a bezpečné materiální podmínky (pokoj, postel, topení, přístup k vodě a WC, možnost zamykání dveří atd.). Přesto vnucují kolektivitu, která není ne vždy žádoucí a hrozivá promiskuita vystavující lidi krádežím, agresi a symbolickému poskvrnění (stopy krve, moči, odpadních injekčních zařízení atd.). Tato zavedená asistenční místa navíc vykazují provozní řád, který je bezdomovci často vnímán jako omezující (nemožnost zvát tam známé, zákaz požívání alkoholu a drog, otevírací doba a uzavírka uložená „uživatelům“ atd.). To omezuje přivlastňování míst do takové míry, že to někteří raději nechtějí letovisko.
Řešením, které se zdá být nejvíce záviděníhodné, je spaní s třetí osobou (přítelem, členem rodiny), která nabízí pohostinství víceméně trvale. Obvykle jsou zde splněny optimální podmínky pohodlí, bezpečí, soukromí a svobody, aniž by byla kladena institucionální omezení. Soužití však často přináší potíže, které mohou ukončit poskytovanou solidaritu.
I když je to nelegální, možnost přístupu a podřepu – máme na mysli volné místo nelegálně obývané, ať už se jedná o byt, nevyužívanou veřejnou budovu nebo garáž – představuje možnost, která má několik zajímavých vlastností.
Nabízí možnost usadit se tam ve skupině a bez omezení chování s určitým materiálním komfortem (uzavřené a chráněné místnosti, nábytek, možný přístup k vodě a elektřině atd.). To očividně podporuje přivlastňování si míst.
Dokument „Tak squatting“ od Marie Maffre.
Spaním v kolektivním squatu se však vystavujete improvizovaným návštěvám a tím omezujete soukromí a pocit bezpečí, nemluvě o možnosti vystěhování policií nebo jinými ohrožujícími squattery. K tomu jsou však vyžadovány určité dovednosti otevřete dřepy a zůstaňte tam.
Dilema soukromí
Stejně jako stany a podzemní parkoviště využívají bezdomovci ke spaní i další možnosti: dávají možnost znovu si vytvořit " doma " rudimentární individuálně nebo kolektivně bráněno. Pokud se ukáže, že jsou omezené z hlediska materiálního komfortu, který poskytují (špatná ochrana před nepřízní počasí, nedostatek nábytku, nedostatečný přístup k vodě a toaletám atd.), tato řešení přesto umožňují zařídit prostory soukromí a svobody. kam pozvat přátele a konzumovat alkohol a/nebo drogy bez překážek. Na druhou stranu, protože jsou součástí uzavřených prostor skrytých před zraky kolemjdoucích, vzbuzují tyto možnosti i nejistotu tím, že je vystavují možným útokům, proti kterým je lepší se chránit (přítomností psů, vzájemnou ochranou skupina, mít po ruce nůž atd.).
Ztráta soukromí za účelem získání bezpečnosti.
Jeanne Manjoulet/Flickr
Někteří bezdomovci se navíc usazují v zákoutích veřejného prostranství, na ulici, kde spí na očích, nejčastěji v jednoduchém spacáku. Přestože se pak zdají být vystaveni pohledům a dotazům kolemjdoucích, je to právě tato ztráta intimity a pohodlí, která zajišťuje jejich bezpečnost, protože kamery a blízkost městských obyvatel potenciální agresory odrazuje.
Nakonec studiem jejich názorů a zkušeností s přežitím z a etnografický přístuppodotýkáme, že bezdomovci mají více možností, jak najít místa na spaní, i když každá z nich dosvědčuje aspekty (materiální, právní, sociální atd.), které nám připomínají jejich prekérnost. Volby se pak provádějí s ohledem na dialektiku, která odlišně vyjadřuje viditelnost a neviditelnost, svobodu a omezení, bezpečnost a intimitu.
Konečně, místa obsazená bezdomovci čelí konkurenci a podléhají rozmarům nejistoty. Obecně platí, že v průběhu své zkušenosti s přežitím jsou bezdomovci vedeni k tomu, že postupně mobilizují různé možnosti spánku, než aby upřednostňovali jedinou. Jejich noci budou proto vždy pravděpodobně mučeny.
Thibaut Besozzi, doktor sociologie, LIR3S, University of Burgundsko - UBFC
Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.
