Arménie znovu zaútočila, koho to zajímá? [NÁZOR]

Publikováno 22. září 2022

Zatímco ruská agrese proti Ukrajině mobilizuje západní humanitární a vojenskou pomoc Ukrajině, Arménie musí ve velké samotě čelit novým útokům ze sousedního Ázerbájdžánu. V čele této muslimské země stojí autokrat Ilham Alijev, kterého vojensky podporuje turecký diktátor prezident Erdogan. Alijev dobyl zpět tři čtvrtiny Náhorního Karabachu v září 2020 rozdrcením arménských obránců (4000 mrtvých) na konci 44denní války.

Země se silnou arménskou většinou, Náhorní Karabach (Armény nazývaná Artsakh), byla Stalinem připojena k muslimskému Ázerbájdžánu, aby křesťanské Armény srovnal se Sověty. Po pádu SSSR Arménie umožnila tomuto území znovu získat nezávislost v roce 1992, po vítězné válce proti Ázerbájdžánu. Za posledních třicet let se ale situace výrazně změnila. Třikrát méně obydlená než Ázerbájdžán a bez přírodních zdrojů Arménie oslabila kvůli svým politickým rozdílům. Její evropský tropismus ji navíc připravil o podporu Putina, který je nyní zapleten do své války proti Ukrajině. Ázerbájdžán, bohatý na plyn, se nadále vojensky posiluje s plnou podporou tureckého protektora ve zbraních a džihádistických žoldácích. Ten si může jen blahopřát k spojenci spolupracujícímu s tak velkou horlivostí na znovuobnovení panturecké říše, bojovníka za islám.

Dnes už Alijev není spokojený s Náhorním Karabachem. Od 13. září útočila přímo na Arménskou republiku. Arméni zatím za cenu těžkých ztrát odrazili pozemní útoky Ázerbájdžánu, ale bez omezení (zbraně, minomety, drony) bombardují několik arménských oblastí na severovýchodě, ve středu a na jihu. zemi. Tvrdeným cílem diktátora, stále vřele podporovaného Erdoganem, je vyhladit nejstarší křesťanský národ. Je to v souladu s tureckým velkým bratrem, jehož zneužívání předcházelo a následovalo po arménské genocidě v roce 1915. Je-li obecným záměrem ázerbájdžánského diktátora srazit Arménii na kolena a přimět její lid k dhimmitude (Ázerští školáci se ve svých učebnicích učí, že Arméni jsou "psi k lovu"), cílem této nové ofenzívy je vytvoření koridoru protínajícího arménské území (oblast Syunik) spojujícího Ázerbájdžán s jeho izolovaným regionem Nachitchevan, který se nachází mezi Tureckem a Arménií. Tento koridor, stanovený dohodami o příměří z 9. listopadu 2020, není funkční, Arménie si přeje kontrolovat pohyb osob, zboží a zboží na své vlastní půdě.

Mohou Arméni, kteří na svou eurofilii doplatili nedostatkem lásky ke svému tradičnímu ruskému ochránci, očekávat nějakou pomoc od Evropské unie? Je to nepravděpodobné: předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová odcestovala 18. července do Baku, hlavního města Ázerbájdžánu, aby triumfálně podepsala dohodu o zdvojnásobení dovozu plynu z kavkazské republiky. EU se spokojila s výzvou k zastavení nepřátelství. Francie (kde žije 600 000 potomků přeživších genocidy z roku 1915) se zmocnila Rady bezpečnosti OSN. Budou Spojené státy efektivnější? Předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová, známá svými proarménskými postoji, odjela v neděli 18. září do Jerevanu (hlavního města Arménie) na třídenní návštěvu. "Arménie má pro nás mimořádný význam," zdůraznila, než odsoudila "nezákonné a smrtící útoky Ázerbájdžánu na arménské území." Předseda arménského parlamentu Alen Simonian ze své strany potvrdil, že po neúspěchu ruského zprostředkování bylo v polovině týdne díky americkému zprostředkování dosaženo příměří. Ale toto příměří bylo podle arménského ministerstva obrany porušeno 20. září ázerbájdžánskou palbou na východní hranici…

Filip Oswald