Dělají si mladí lidé legraci z pravopisu?
S příchodem internetu a chytrých telefonů se písemná komunikace obohatila o neformální výrazy. Psát někomu už neznamená nutně převzít kódy dopisu. To, čemu se často říká „jazyk SMS“, se těší jistému úspěchu, i když jeho používání zdaleka není zobecněné, a to ani v digitální psaní...
Tato alternativní použití jsou často spojena s postupy psaní mladých lidí, i když nejsou vyhrazeny žádné jedné generaci. Ve stejné době, pokles pravopisu žáků, kteří se několik desetiletí vzdělávali ve Francii, je dobře zdokumentován. Bylo by pak lákavé vytvořit mezi nimi spojení: nebyly by si mladší generace vědomy společenské užitečnosti pravopisu? Ovlivňují méně standardizované postupy psaní spojené s digitálním používáním jejich vztah ke psaní?
Šetření provedené v rámci diplomové práce, se 178 studenty, kteří se v roce 2017 připravovali na terciární BTS (vyšší technický průkaz). poskytuje některé odpovědi na tyto otázky. Jedná se o omezený vzorek, který má však tu výhodu, že je různorodý, pokud jde o původ vzdělání, protože zahrnuje všeobecné, technologické a profesionální držitele maturity.
Navíc se jedná o studenty, kteří se připravují na práci v profesi, kde psaní hraje důležitou roli, protože se připravují na výkonné asistenty, pracují v cestovním ruchu nebo IT podpora pro organizace. Bylo proto obzvláště zajímavé shromáždit jejich reprezentace týkající se společenské role pravopisu.
Poskytování dobrého sebeobrazu
Dotazovaní studenti byli dotazováni na důraz kladený na pravopis ve školním, profesním i soukromém kontextu. Akademický význam pravopisu je uznáván, protože 46 % z nich považuje za nezbytné a 47 % za důležité složit zkoušky. Profesní význam dobrého zvládnutí pravopisu se však v jejich očích zdá být ještě markantnější, protože 57 % považuje za nezbytné a 38 % za důležité uspět v profesním životě.
Někteří respondenti byli v rámci školení také vystaveni lekcím pravopisu, které tuto profesní potřebu naplňovaly. Pokud někteří napadají termíny, někdy vnímané jako infantilizační, nikdo nezpochybňuje jejich užitečnost.
Z rozhovorů vyplývá, že tato důležitost připisovaná pravopisu v profesionálním kontextu souvisí s myšlenkou, že pravopis ovlivňuje obraz, který si čtenář o autorovi sdělení vytváří. Student v tomto ohledu používá poměrně výmluvnou metaforu: „mít dobrý pravopis je jako být dobře oblečený v reálném životě“. Šlo by tedy o to, v situacích komunikace zprostředkované psaním, respektovat standard, který umožní být vnímán jako seriózní profesionál.
Typy písemností, které tito studenti zmiňují v procesu profesionalizace, jsou někdy odborné (dopisy, zprávy atd.), ale zejména písemnosti spojené s náborovým procesem, které se jich týkají především: životopis a motivační dopis. Jejich pohled na pravopis v rámci tohoto procesu je zvláště relevantní, protože to bylo prokázáno pravopisné chyby mají velmi negativní vliv o tom, jak náboráři tyto dokumenty posuzují.
Přizpůsobte se kontextu komunikace
V profesním a školním kontextu si tedy respondenti společenskou roli pravopisu dokonale uvědomují a jen velmi málo z nich ji zpochybňuje. Ale co v privátní doméně? A zejména v praxi digitálního psaní, jako jsou sociální sítě nebo SMS?
V této části průzkumu je ilustrována příloha ke standardizovanému pravopisu. Asi 40 % uvádí, že v textových zprávách vždy věnují pozornost pravopisu, bez ohledu na kontext. Méně než 10 % prohlásí, že tomu věnují pozornost jen výjimečně nebo vůbec. Zbývajících 50 % uvedlo, že tomu někdy věnují pozornost.
Rozhovory umožnily ukázat, že jde především o přizpůsobení způsobů komunikace příjemci. Výměny s neznámými lidmi, dospělými a a fortiori učiteli nebo odborníky tak nejčastěji probíhají ve standardizovaném pravopisu. Tito studenti tak prokazují, že si uvědomují nutnost přizpůsobit komunikaci adresátovi.
Je také pozoruhodné, že ti, kdo říkají, že se uchýlí k alternativním postupům, jako je zkratka, ji v žádném případě nepřizpůsobují pravopisné nedbalosti. Někteří naopak prohlašují, že zůstanou pozorní vůči dohodám, i když si dovolí zkrácené formy. Je to otázka přizpůsobení použitého kódu materiálním omezením komunikace, která musí být rychlá.
Obecněji se zdá, že výběr pravopisu souvisí se sociální sítí v širším smyslu, ve které komunikace probíhá. Jak by se dalo čekat, někteří říkají, že jsou se svými přáteli uvolněnější, protože vědí, že se pravopisu moc nevěnují. Je ale i opačná situace a jedna studentka dokonce říká, že na vysoké škole pokročila v pravopisu díky SMS výměnám se svou nejlepší kamarádkou, která měla výborný pravopis a jejíž vliv jí tak umožnil pokrok.
Výzvy velmi složitého pravopisného systému
Totéž platí pro online výměny, které mohou mít různé formy, z nichž některé se ukázaly jako příznivé pro rozvoj pravopisných dovedností. V našem korpusu to platí zejména pro několik studentů, kteří uvádějí, že se účastní fór pro hraní rolí.
Tato praxe online hraní rolí skutečně vyžaduje, aby postavy existovaly textově. Vychází tedy z nácviku psaní a čtení, které trpí nestandardním pravopisem. Všichni dotčení studenti dosvědčují tlak, který na účastníky vyvíjejí koordinátoři těchto fór, aby odpovídali pravopisné normě.
V měřítku našeho korpusu se tedy nezdá, že by praxe digitálního psaní byla překážkou rozvoje pravopisných dovedností. Dodržování normy nezávisí na podpoře, ale na sociálním kontextu a v souladu s tím, co známe z zpráva francouzsky mluvících o pravopisu, tento je často příznivý pro standardizovaný pravopis.
Paradoxem však zůstává, že náš průzkum potvrdil i to, čím jsme náš článek začínali, tedy obtížnost těchto studentů vzdělaných ve Francii vytvářet texty bez pravopisných chyb, zejména s ohledem na gramatický pravopis.
Pokud to nevyplývá z nedostatku zájmu o pravopis, pokud si velmi dobře uvědomují roli, kterou by pravopis mohl mít v jejich profesním životě, kde se tato obtíž bere? Naše výsledky naznačují, že nejde o nedbalost, ale o potíže při implementaci pravopisného systému francouzštiny, uznáván jako extrémně složitý. Lze se oprávněně ptát na praktické důsledky tohoto rozporu mezi silným povědomím o společenské poptávce a skutečnou obtížností na ni reagovat.
Helene Lelever, lektor jazykových věd na INSPÉ ve Štrasburku, Univerzita ve Štrasburku
Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.
