Bude hmyz skutečně potravou budoucnosti?

Když mluvíme o potravinách budoucnosti, pravidelně se v médiích rojí téma: konzumace hmyzu. "Potraviny budoucnosti: hmyz na našich talířích?" » ; „Co kdyby byl hmyz potravou budoucnosti? » ; „Proč budeme v roce 2050 všichni jíst hmyz“ ; tolik titulů naznačuje, že „potomstvo“ se rýmuje s „kobylkami“.

Mimo Západ není entomofágie (to znamená konzumace hmyzu lidmi) futuristická: téměř 2 miliardy lidí pravidelně konzumují více než 2 000 druhů hmyzu, různé druhy hmyzu.

Pokud ale v našich končinách stále více přemýšlíme o chroupání těchto zvířátek, nejde ani tak o hledání nových chuťových vjemů, jako o zájem, který jim přikládáme z hlediska životního prostředí.

Podle a zpráva FAO z roku 2013 – což není nic nového na nedávném rozruchu kolem entomofágie – se říká, že hmyz je mimořádně účinný při přeměně potravy na tělesnou hmotu. Kromě toho by se mohli živit vedlejšími produkty, které si naše potravinové systémy neváží, a jejich chov by vypouštěl jen malé množství skleníkových plynů.

Tolik lákavých příslibů k řešení skutečných ekologických problémů způsobených produkce masa.

Navzdory mediálnímu humbuku však vědecké studie zkoumající environmentální potenciál konzumace hmyzu zůstávají ve svých závěrech smíšené. Je tedy čas kopnout do mraveniště a zjistit, proč i přes to, co slyšíme, nemusí být hmyz potravou budoucnosti.

Vyměňte maso... nebo ho raději nakrmte!

Hmyz je často prezentován jako šestinohá alternativa k masu. Toto však není pavučina, kterou průmysl utká.

Francouzské společnosti Ÿnsect a InnovaFeed (s resp v roce 372 získal 165 a 2020 milionů dolarů, více než celý průmysl ve všech předchozích letech dohromady) chová hmyz pro... krmivo pro zvířata. A tyto dva příklady nejsou izolované. Chov hmyzu tedy podle všeho nenahradí intenzivní chov, ale spíše mu poskytne dostatek k obživě.

Aniž bychom zmiňovali otázku etických a zdravotních problémů spojených s tradičním chovem masa, je důležité zdůraznit, že tento přístup potenciálně přináší více problémů, než jich řeší.

Na jedné straně kvůli ekologickým dopadům masa nejsou omezeny na krmivo pro zvířata. Na druhou stranu proto, že produkce hmyzu není nutně příznivější pro životní prostředí než konvenční krmivo pro zvířata.

Podle jednoho Analýza životního cyklu 2020 (tj. metoda hodnocení umožňující provést vícekriteriální a vícestupňové environmentální hodnocení systému): „srovnání s konvenčními potravinami poukázalo na ekologické nevýhody současných modelů produkce potravin na bázi hmyzu (zejména ve srovnání s rostlinami potraviny na bázi)“.

Stejné pozorování pro této studie z Hermetica illucens, druh používaný francouzskou společností Innovafeed: „proteinový koncentrát (hmyzí moučka) vyráběný v poloprovozním měřítku, přestože je konkurenceschopný s produkty živočišného původu (syrovátka, vaječný protein, rybí moučka) a mikrořasami, má větší dopad na životní prostředí než koncentráty rostlinného původu“.

Une další studie o moučných červech, koníčku společnosti Ÿnsect, také zjistil, že mají větší dopad na životní prostředí než sójová nebo rybí moučka.

Shrnuto a podtrženo, pokud může být někdy použití hmyzích mouček ke krmení hospodářských zvířat ekologičtější než koncentráty živočišného původu, nedokáže však konkurovat koncentrátům rostlinného původu.

Pokud si navíc propagátoři hmyzu pochvalují používání vedlejších zemědělských produktů (pšeničný a kukuřičný lepek, pivovarské mláto, řepné řízky atd.) ke krmení, uvědomíme si, že ve skutečnosti mnoho společností preferuje používat cereálie, výživnějšíbezpečnější a někdy dokonce levnější.

Tedy zdroje, které by stejně dobře mohla spotřebovat hospodářská zvířata nebo dokonce lidé. Krmení hmyzu kukuřicí před krmením kuřaty je však ze své podstaty méně účinné než pouhé krmení kukuřicemi nebo lidmi.

Potenciál hmyzu živit se zemědělskými vedlejšími produkty tak naráží na zákony trhu a soutěže o stejný zdroj. Protože vedlejší zemědělské produkty, které zdaleka nejsou odpadem, mohou být použity mnoha způsoby, ať už jako krmivo pro zvířata nebo pro lidskou výživu.

Navíc, i kdyby byl potravinový odpad použit ke krmení chovaného hmyzu, přínosy pro klima by byly velmi nejisté.

Nakonec je třeba hmyz chovat v teplém prostředí. Jinak oni pravděpodobně porostou mnohem pomalejinebo dokonce jednoduše nepřežít. Zahřívání milionů hmyzu v továrně však vyžaduje hodně energie. Jelikož posledně jmenovaný nemusí být nutně bezuhlíkový, může to mít rozhodující vliv na uhlíkovou stopu konečného produktu.

Stručně řečeno, a přestože je to v současnosti cesta, kterou se průmysl vydal, environmentální potenciál hmyzu jako zázračné složky krmiva pro zvířata se zdá být omezený.

Entomofágie, k zázračnému řešení má daleko

Ale co samotná entomofágie? Protože je to skutečně tato hláška, o které se diskutuje v médiích, beletristických dílech a dokonce i v některých školních učebnicích.

Na první pohled by bylo co uklidňovat. Několik studie skutečně souhlasí s nižším dopadem hmyzu na životní prostředí ve srovnání s kuřetem, které samo o sobě má nižší dopad na životní prostředí než jiné druhy masa.

Une analýza životního cyklu z roku 2012 zjistil, že brojlerová kuřata jsou spojena s o 32 % až 167 % vyššími emisemi v ekvivalentu CO₂ než mouční červi a že by potřebovali dvakrát až třikrát více půdy a o 50 % více vody.

Problém je v tom, že tyto studie byly téměř všechny provedeny na malých farmách (jako např Thajsko nebo COREE, v podmínkách, které jsou optimální nebo nemožné reprodukovat na Západě ve velkém měřítku.

Or může to být velmi obtížné zachovat tyto přínosy pro životní prostředí s přechodem do průmyslového měřítka, jakkoli je nutné snížit náklady. Z mnoho otázek přetrvávají, např. pokud jde o potraviny používané ke krmení velkého chovu hmyzu a případná zdravotní rizika.

Takhle studovat podíváme-li se na evropský kontext, docházíme k závěru, že chov hmyzu nutně nevypouští méně emisí skleníkových plynů než kuřata.

Alternativa, která trpí konkurencí

Zůstane-li výkon čestný, nesmíme zapomenout na podstatný detail: nejen hmyz dokáže nahradit maso. Abychom však mohli posoudit potenciál řešení, je třeba jej porovnat se všemi ostatními alternativami, nejen s tou, která nám vyhovuje.

Máme na mysli zejména rostlinné bílkoviny, které jsou na trhu již běžně dostupné. A na úrovni životního prostředí neexistuje žádná fotografie: je lepší jíst čočku a sójové boby spíše než hmyz.

Aby měla alternativa potenciál, musí mít úspěch také u spotřebitelů. A v tomto bodě nemůžeme říci, že hmyz zasáhl značku.

Například a nedávné studie z Food Standards Agency zjistil, že šest z deseti respondentů (60 %) je ochotno vyzkoušet rostlinné proteiny ve srovnání s pouze čtvrtinou (26 %), která je ochotna vyzkoušet jedlý hmyz.

Ještě horší je, že z těch, kteří nechtěli ochutnat žádnou z nabízených alternativ masa, 67 % uvedlo, že je nic neláká, aby zkusili jíst hmyz.

Zkrátka nejen, že hmyz není z hlediska životního prostředí lepší alternativou rostlinných bílkovin, ale také je mnohem méně přijímán ze strany spotřebitelů.

Pro titul „potravina budoucnosti“ by proto mohlo být moudré nechat naše šestinohé kamarády na pokoji a poohlédnout se po rostlinných bílkovinách a proč ne po mykoproteinech nebo kultivovaném mase.

Tom Bry-Chevalier, doktorand v oboru ekonomie životního prostředí - pěstované maso a alternativní proteiny, University of Lorraine

Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.