Náhorní Karabach odsouzen k hladomoru v lhostejnosti mezinárodního společenství
Situace asi 120 000 lidí, kteří žijí v Náhorním Karabachu, arménské enklávě v Ázerbájdžánu, na kterou si nárokují Jerevan i Baku, dnešek je tragický.
Obyvatelé, etničtí Arméni, odříznuti od zbytku světa, a zejména od Arménie, vidí přízrak hrozícího katastrofálního hladomoru, nastoleného ázerbájdžánskými úřady, které si tak přejí vynutit si exodus.
Ani Rusko, i když má údajně blízko k Arménii, a jehož v regionu jsou rozmístěny mírové síly, ani západní země nezasahují, aby zabránily hrozící humanitární katastrofě. jak to vysvětlit?
Desítky let někdy násilných, někdy "zamrzlých" konfliktů
Tato mapa ukazuje rozdělení půdy po mírové dohodě v roce 2020. Etničtí Arméni z Náhorního Karabachu jsou nyní odříznuti od Arménie, přičemž oblasti oddělující tato dvě území převzal Ázerbájdžán. kamilewski/Shutterstock
Náhorní Karabach je od pádu Sovětského svazu sporným regionem mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Ve 1920. letech 90. století byla tato oblast osídlená více než 1991 % Arménů připojena k Ázerbájdžánské sovětské socialistické republice (SSR). V roce 1994, po pádu SSSR, vyhlásil Náhorní Karabach svou nezávislost. Baku posílá armádu. Náhorní Karabach (Armény nazývaný Artsakh) podporovaný Arménií skončil v roce XNUMX vítězstvím v této válce s velmi vysokými oběťmi (několik desítek tisíc mrtvých). Při této příležitosti dobyly Arménie a Náhorní Karabach z Ázerbájdžánu území, nad nimiž se rozhodly udržet kontrolu, aby kolem Náhorního Karabachu vytvořily sanitární kordon a byly navzájem přímo propojeny.
Za téměř třicet let od té doby Arménie, která sama nikdy neuznala nezávislost Náhorního Karabachu, nepodepsala s Ázerbájdžánem žádnou mírovou smlouvu. Mezitím Ázerbájdžán připravil svou pomstu, držet své uprchlíky v dočasném ubytování navzdory bohatství vyvolanému exportem uhlovodíků (na rozdíl od Arménie, Ázerbájdžánu má velké zásoby ropy a zemního plynu).
V 2018 a sametová revoluce se vyskytuje v Arménii. Přivádí k moci novináře a do té doby politického odpůrce Nikola Pashiniana, což vzbuzuje již téměř vypařené naděje na demokratizaci a boj proti korupci. Vladimir Putin vidí paralelu s Oranžová revoluce (2004) a zvýšení Revoluce důstojnosti (2013–2014) na Ukrajině, stejně jako s Růžová revoluce v Gruzii (2003). Proto nezasahuje v září 2020, kdy se zavřenými hranicemi a světem sledujícím statistiky Covid-19, Ázerbájdžán násilně útočí na Náhorní Karabach.
Po čtyřiceti čtyřech dnech musí Arménie a Artsakh, špatně připravené, přiznat porážku. Protokoly z 9. listopadu 2020 stanoví návrat okresů Kelbajar, Aghdam a Lachine do Ázerbájdžánu a umístění ruských mírových sil na koridoru Lachine, aby byla zajištěna bezpečnost na této zásadní trase pro tranzit zboží a lidí mezi Arménií a Náhorním Karabachem.
Dopad války na Ukrajině
Válka na Ukrajině narušila rovnováhu sil v regionu. Sankce přijaté proti Rusku oficiálně zastavily ruský vývoz uhlovodíků do Evropy. Ale pár dní před začátkem invaze Ruska na Ukrajinu Ilham Alijev, neodstranitelný a velmi autoritářský prezident Ázerbájdžánu, který vystřídal svého otce Heïdara Alijeva v roce 2003 po jeho smrti, odešel do Moskvy, kde se setkal s Vladimirem Putinem. Během těchto diskuzí se hovořilo o schopnosti Ázerbájdžánu zvýšit vývoz plynu do Evropy.
V listopadu 2022 uzavřel Ázerbájdžán dohodu s Ruskem: Rusko tam vyváží část svého plynu, tj. poté reexportovány do Evropy. EU nakupuje plyn z Baku a přivírá oči před jeho skutečným původem.
Les prohlášení Ursuly von der Leyenové tvrzení, že se EU podařilo ukončit svou energetickou závislost na Rusku, jsou proto ozdobou a mají v úmyslu zachovat přijatelný diplomatický postoj v kontextu evropské reakce na invazi na Ukrajinu. Důsledky tohoto postoje jsou však pro Armény mimořádně vážné.
Na závěr dohoda o plynu s Ázerbájdžánem, Evropa posílila pozici diktatury, jejíž všechny ukazatele jsou ještě znepokojivější než ty ruskéve svém regionu i na mezinárodní scéně. Ázerbájdžánské úřady, přesvědčené, že nikdo nepoletí na pomoc Arménům, a ocitly se v silné pozici proti Rusku, zablokovaly od 12. prosince 2022 koridor Lachine.
Za prvé, země má poslal falešné ekoaktivisty, který zablokoval koridor pod údajnými ekologickými záminkami. Tato operace byla šitá bílou nití: na jedné straně Ilham Aliev sám povzbuzoval demonstranty a na druhé straně skuteční ázerbájdžánští ekoaktivisté byli zatčeni v souvislosti s jinými protesty. 23. dubna 2023 zřídil Ázerbájdžán pod očima ruských mírových sil a navzdory dohodě z roku 2020 kontrolní stanoviště v Lachine. Nic nebo nikdo nemohl vstoupit ani odejít bez souhlasu ázerbájdžánských úřadů.
Uškrcení Náhorního Karabachu
Od prosince 2022 se tedy jedná o ICRC, který převzal k převozu pacientů z Náhorního Karabachu do Arménie. K tomu se vždy dohodne s místními ázerbájdžánskými úřady. 29. července 2023 však i přes předchozí souhlas těchto úřadů Ázerbájdžánci zastavil konvoj vezoucí Vagifa Chačatrjana do Jerevanu k naléhavému ošetření. Muž byl obviněn z účasti na masakru v Meshali 22. prosince 1991, kdy arménští vojáci zabili dvaadvacet ázerbájdžánských vesničanů. Pouze vyšetřování prováděná zejména arménským ochráncem práv ukázal, že kdokoli se podílel na těchto zločinech, byl jmenovec, protože zatčený muž byl povolán do armády až v následujícím roce.
Navíc všichni Arméni se v té či oné době účastnili konfliktu. Pokud se účast v jedné z válek stane zločinem, celé populaci hrozí zatčení. Armenofobie je v Ázerbájdžánu systémovázejména od konce SSSR. Ve školních učebnicích Arméni jsou zobrazováni jako krvežízniví barbaři. Oficiální ázerbájdžánské teze představují Armény z Karabachu jako vetřelce, kteří se násilím usadili na územích ukradených Ázerbájdžáncům. Totéž dělají s Arménskou republikou, čímž ukazují, že projekt nikdy neměl obnovit Náhorní Karabach, ale dokončit pozemní spojení mezi Ázerbájdžánem a Tureckem. Každý badatel v humanitních vědách však ví, že demografie je v rámci říší, jako je Kavkaz, pluralitní.
Navíc, pokud by měly být odsouzeny všechny válečné zločiny, pak by v zájmu budování míru měly být stíhány i válečné zločiny spáchané Ázerbájdžánem. To však není postoj Baku, naopak, jak ukazuje zejména případ Ramila Safarova. V roce 2004 během cvičení podporovaného NATO v Maďarsku tento ázerbájdžánský voják zavraždil ve spánku sekerou arménského vojáka Gurgena Margariana. V roce 2006 byl odsouzen na doživotí, v roce 2012 byl vydán do Ázerbájdžánu, kde byl přivítán jako hrdina a omilostněn samotným Ilhamem Alijevem. Dovolávaní se válečných zločinů – jedinečně arménských – používají orgány Baku k ospravedlnění svých akcí zaměřených na arménské obyvatelstvo Náhorního Karabachu.
15. června 2023 konečně Ázerbájdžán zakázal MVČK průchod Lachineovým koridorem, obviňující své zaměstnance z obchodování s mobilními telefony a cigaretami. Zatímco od prosince 2022 tam nebylo možné přepravovat žádné potraviny, na konci července 2023 byla kolona 19 kamionů převážející 400 tun potravinové pomoci. zablokován v Kornidzoru, poslední vesnici před hranicí.
Zásoby mouky pomalu ubývají a místní nyní při výrobě chleba spoléhají na méně bohatou směs. Na facebookových skupinách se obyvatelé organizují a vyměňují poslední rezervy za trochu umělého mléka nebo čokoládky pro děti. Nyní stojí celou noc ve frontě v naději, že dostanou bochník chleba. Doprava je zastavena pro nedostatek paliva. Je to 40letý muž 15. srpna zemřel hlady.
16. srpna 2023 arménské úřady vyzval Radu bezpečnosti OSN, aby blokádu ukončila. Demonstrace se pravidelně konají v Jerevanu, před sídlem OSN, ale i v dalších městech po celém světě, jako je Paříž, Sydney nebo Los Angeles. Situace se tam den ode dne zhoršuje a podkopává jakoukoli naději na mír v regionu; to je co odsuzuje feministický kolektiv pro mír v Ázerbájdžánu.
Za těchto podmínek nelze dosáhnout míru, ale o to ázerbájdžánské úřady neusilují. Jejich politika má přimět Armény z regionu k odchodu nebo smrti, a proto 18. srpna Lemkinův institut pro prevenci genocidy zveřejnil varování před dramatickou situací v Náhorním Karabachu.
Situace v Náhorním Karabachu vyvolala na mezinárodní scéně jen nesmělé reakce a řada států vyzývá obě strany k obnovení provozu v obou směrech. V OSN odsoudily postoj Ázerbájdžánu pouze Francie a Malta. V Evropě nikdo, kromě několika arménských aktivistů, neodsuzuje dohodu o plynu. K ukončení blokády potřebujeme mnohem silnější reakci tváří v tvář postoji Ázerbájdžánu .
Elodie Gavrilofová, Historik, Národní institut orientálních jazyků a civilizací (Inalco)
Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.
