Diskrétní návrat „navrátilců“ džihádu a jejich dětí do Francie [NÁZORY]

22 lidí, šestnáct manželek džihádistů ve věku 39 až 7 let a třicet pět nezletilých (5 jsou sirotci po obou rodičích), bylo přivezeno zpět ze Sýrie XNUMX. července. Byli zadržováni v táborech střežených Kurdy, v životních podmínkách, které OSN považuje za „otřesné“ – jejíž Výbor pro lidská práva odsoudil Francii za to, že tam nechala své občany příliš dlouho. Tento skupinový návrat je první: Francie již repatriovala děti ze Sýrie, ale bez jejich matek. V případě dospělých byly předchozí „exfiltrace“ prováděny případ od případu nebo prostřednictvím Cazeneuvova protokolu umožňujícího vydávání džihádistů z Turecka. Celkový počet těchto „navrátilců“ ze syrsko-irácké zóny se začíná počítat: od roku 320 bylo repatriováno 108 dospělých, z toho 200 žen, a 2012 nezletilých z celkového počtu 1450 francouzských státních příslušníků, kteří odešli podporovat Daesh v Sýrii resp. v Iráku (Francie poskytla svému obrannému orgánu největší kontingent džihádistů z Evropy). Asi 400 z nich je považováno za zemřelé a 300 se pohřešuje.

Zatímco oficiální francouzská doktrína měla umožnit, aby byli obvinění z terorismu souzeni a potrestáni v zemích, kde bylo jejich zneužívání údajně spácháno, úřady se dnes ve prospěch těchto žen a jejich dětí odvolávají na „čistě humanitární logiku“. To je vysvětlení, které předložil Laurent Nuñez, tehdejší národní koordinátor zpravodajských služeb a boje proti terorismu (od 20. července je novým šéfem pařížské policie). Je třeba mimochodem poznamenat, že v případě občanů EU, kteří se připojili k Islámskému státu, najednou ve Francii přestává panovat mýtus o absolutní „paritě mužů a žen“ jako jinde: „Žádná ze zemí Unie nemá rozhodl o repatriaci mužů, ani Belgie, ani Německo nebo Dánsko,“ zdůraznil Laurent Nuñez. Existuje však další vysvětlení pro tento obrat francouzských úřadů: „Kurdské síly, které spravují tyto tábory, neměly prostředky k organizaci procesů ani k zajištění zadržení těchto velmi početných lidí v dobrých podmínkách,“ Jean- Charles Brisard, prezident Centra pro analýzu terorismu, řekl listu La Croix (odkaz níže). Z těchto táborů se také podařilo uprchnout asi patnácti ženám, které byly považovány za velmi radikalizované.

Tento skupinový příjezd na národní půdu žen a dětí, které zažily – a někdy povzbuzovaly nebo dokonce spáchaly – hrůzy „džihádu“ Daesh, je oslavován jako „první krok“ rodinami těchto „navrátilců“ ze syrsko-irácké plocha. Ale je třeba poznamenat, že dvě sdružení obětí útoků z 13. listopadu 2015 schvalují repatriaci dětí a jejich matek ze Sýrie. Děti, protože ve věku do 12 let jsou pro 90 % z nich především oběťmi (což nevylučuje jejich potenciální nebezpečí); matky, aby se zodpověděly za své jednání před soudem.

Další operace stejného typu budou následovat. V současném stavu justice a věznic představují hrozivý bezpečnostní problém. Mezi „navrátilci“ uvězněnými po návratu je například Emilie Königová (37) z Bretaně, která v roce 2012 odešla do Sýrie, kde se jí narodily tři z pěti dětí (repatriovány do Francie počátkem roku 2021). Zařadila ji OSN na černou listinu nejnebezpečnějších bojovníků, působila jako náborář pro Daesh a ve videích vyzývala k útokům na Západě. Takové „profily“ ohrožují všechny Francouze, včetně vězeňské populace. Před pár měsíci Yvana Colonnu, odsouzeného na doživotí za atentát na prefekta Erignaca, zavraždil islamistický spoluvězeň. Ale hlavním rizikem ve věznicích je islámská nákaza. A bylo by naivní věřit, že ženy jsou méně nebezpečné než muži. Pokud 15 ze 16 „navrátilců“ z počátku tohoto měsíce, včetně Émilie Königové, proneslo před vyšetřovateli stejnou kajícnou řeč (jedna, bývalá manželka jednoho z popravčích Daesh, zůstala na svých pozicích), Národní protiteroristický úřad státního zastupitelství se naučil rozlišovat mezi těmi, kteří se vrátili do Francie před pádem Islámského státu v roce 2019, a těmi, kteří po tomto datu zůstali v Sýrii nebo Iráku. Zatímco o mnoha z nich se již nemluví, jiní ve vazbě nadále praktikují přísný islám. Odbory vězeňské stráže léta volají po „zapečetěných“ vězeňských a posuzovacích odděleních. První se objevil teprve loni na podzim. Zde je opět do očí bijící „zpoždění zážehu“ orgánů veřejné moci. Už tak zahlcená Národní protiteroristická prokuratura, vězeňská správa a s ohledem na nezletilé Sociální asistence pro děti mají práci až nad hlavu...

Filip Oswald

Zdroj: La Croix

Tento článek je publikován od Výběr dne.