Kaliningrad v srdci konfrontace Rusko-NATO

Vypuknutí války na Ukrajině a eskalace napětí mezi Ruskem na jedné straně a NATO, EU a nejnověji Litvou na straně druhé postavily do centra novinek ruská exkláva Kaliningrad, která se nachází mezi Polskem a Litvou.

V polovině června 2022, Vilnius, při uplatňování sankcí uvalených EU, blokuje tranzit uhlí, kovů a technologických nástrojů zásobujících oblast (oblast) Kaliningrad z metropole. Toto zboží tvoří polovinu dovozu Kaliningradu. Už v prosinci příštího roku by mohla být zablokována i ropa a plyn. Po této blokádě zahájil Kaliningrad přeorientování tranzit sankcionovaného zboží po moři zatímco Moskva má oznámil odvetu bez uvedení přesného obsahu.

V současném kontextu nechybí prohlášení Moskvy vyvolávat obavy některých pozorovatelů: mohl by se Kaliningrad stát místem přímé konfrontace mezi ruskými silami a silami zemí NATO?

Zvláštnosti exklávy

Kaliningradská oblast je území o rozloze 15 100 km², na severovýchodě sousedí s Litvou, na jihu s Polskem (členy EU i NATO) a na severozápadě s Baltským mořem. Je geograficky 360 km od zbytku Ruska. Je to jediná exkláva mezi 83 federativními subjekty země (85 včetně Krymské republiky a „federálního města“ Sevastopolu, nelegálně anektovaného v roce 2014). S populací kolem 1 milionu je tato oblast 50^e nejlidnatější v Ruské federaci.

Toto území, které bylo dříve součástí východního Pruska, bylo dědictvím druhé světové války a bylo přiděleno SSSR po konferenci v Postupimi v roce 1945. Oblast se tehdy ocitla v centru velkých přesunů obyvatelstva a znovu se zalidnila rusky mluvícími obyvateli (na úkor a Německy mluvící obyvatelstvo vyhnáno do Německa), až se stane většina sovětského regionu země v 1980. letech.

Pokud se za dob SSSR oblast přemění na vojenská pevnost a uzavírá se do sousedních zemí, otevírá se pak pod vedením Borise Jelcina přilákat zahraniční investice.

Na začátku XXI^e století je region dokonce vnímán jako „laboratoř“ spolupráce mezi EU a Ruskem, zejména zřízením svobodné zóny se statutem zvláštní ekonomické zóny – status odňala Moskva v roce 2016. Navzdory tomu byl Kaliningrad slabě integrován do pobaltského hospodářského prostoru a zůstal převážně závislý na zbytku Ruska, který prochází měsíční stovky nákladních vlaků do své exklávy přes Litvu a Bělorusko (Litva nemá přímou hranici se zbytkem ruského území).

V 2015, polls naznačují, že obyvatelstvo Kaliningradu se identifikuje hlavně jako ruské a chce, aby byla oblast považována za samostatný region Ruska. Zdá se, že se v tomto regionu nevyvinul žádný specifický pocit nezávislosti, navzdory jeho geografické poloze jako exklávy a relativně nedávnému připojení k ruskému území. V roce 2018, v prezidentských volbách, oblast hlasuje 76 % ve prospěch Vladimira Putina, tedy ve stejném poměru jako celá země (i když, stejně jako jinde v Rusku, se hlasování vyznačuje mnoha nesrovnalostmi).

Vysoce militarizovaný region

Oblast zároveň zůstává zvláště militarizovaná, zejména přítomností ruské flotily v Baltském moři, čímž se využívá strategické přítomnosti bezledového přístavu. Rozmístění raket země-země, země-vzduch a protilodních střel v regionu, které by mohlo bránit případné intervenci Aliance v Baltském moři, rovněž vytváří napětí s NATO – zejména od nasazení v roce 2016, posílené v roce 2018 balistické raketové systémy s potenciálním jaderným nákladem Iskander. K tomu se přidávají Vojenská cvičení „Zapad“. (Západ) pořádané společně s Běloruskem každé čtyři roky a simulující vojenský konflikt na tomto území.

Ruská Severní flotila zahajuje rozsáhlá cvičení v Arktidě se zapojením 8,000 vojáků, 800 kusů techniky a až 50 válečných lodí. https://t.co/8sJsuNSvEW

- Status-6 (@ Archer83Able) Září 9, 2021

Tato militarizace kaliningradského území v kontextu poznamenaném anexi Krymu, různé ruské destabilizační operace v Baltském moři a od února 2022 rozsáhlý útok na Ukrajinu vedly k pocitu nejistoty v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku – všech členských státech NATO a blízkých sousedech Ruska. Města Narva (Estonsko) a Daugapvils (Lotyšsko), stejně jako Region Latgale (také Lotyšsko), se silnou ruskou většinou, jsou tak médii často označovány za potenciální „nové Krymy“, což vyvolává obavy z ruského útoku pod alibi ochrana rusky mluvících obyvatel bydlící tam.

Po válce na Ukrajině byly pobaltské země prvními evropskými státy zastavit dovoz ruského plynu a pevně ukázat svou podporu Ukrajině.

Aby NATO čelilo této nejistotě a vyjádřilo atlantickou solidaritu s pobaltskými zeměmi, rozmístilo od roku 2017 v Pobaltí rotující jednotky s „vylepšená přítomnost vpřed“ sur le Východní křídlo Aliance. V roce 2022 v reakci na válku na Ukrajině jednotliví spojenci zvýšili svou přítomnost vojáků, lodí a letadel a NATO také zlepšilo schopnost reakce svých reakční síla, čímž se aktivace v případě ohrožení zrychlí.

Výzva koridoru Suwalki

Přítomnost NATO v Baltském moři a v Polsku a nedávné litevské zablokování tranzitu ruského zboží rovněž oživily obavy z anexe Suwalského koridoru, který spojuje Bělorusko s územím Kaliningradu, ze strany Ruska. Litva a Polsko.

Tento 70 km dlouhý koridor byl dlouho považován za Achillova pata NATO. Tento koridor, sestávající převážně z bažin, dvou silnic a jediné vlakové trati spojující Polsko s Litvou, však představuje nejkratší vzdálenost mezi Běloruskem a Kaliningradem. Přes ruské pokusy po rozpadu SSSR zabezpečit tuto oblast uzavřením dohody povolující nepřetržitou přítomnost vojáků, pouze obecnější dohoda s Litvou umožňující tranzit cestujících a zboží byla podepsána s EU v roce 2003.

Převzetí koridoru Suwałki by Rusku umožnilo geograficky odříznout pobaltské státy od zbytku členů NATO a zároveň zajistit průchod přes svého běloruského spojence do své exklávy. Anexe tohoto typu by vedla ke spuštění Článek 5 NATO, která zavazuje své členy k vzájemné pomoci v případě napadení jednoho z nich.

Bylo to pochopeno: pokud byl Kaliningrad při pádu SSSR chápán jako příležitost pro spolupráci mezi Evropskou unií a Ruskem, jeho území je dnes v centru rostoucího napětí na kontinentu, stává se strategickým a geopolitickým problém.

Cindy Regnierová, doktorandka FNRS v oboru Mezinárodní vztahy, Université de Liège

Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.

Obrazový kredit: Shutterstock.com / Parilov