Konec života: Rada křesťanských církví ve Francii připomíná své přesvědčení
Několik dní před zahájením občanského sjezdu o konci života si Rada křesťanských církví ve Francii (Konference biskupů, Protestantská federace Francie a Shromáždění pravoslavných biskupů Francie) přála připomenout své přesvědčení. Píše také a podporuje výhrady vyjádřené některými členy Národního etického poradního výboru k tomuto tématu.
Začne pátek 9. prosince občanská úmluva o konci života. 150 vylosovaných Francouzů se bude zabývat otázkou možné úpravy Clayes-Leonnettiho zákona.
Právě na základě jejich závěrů vláda rozhodne, zda tento zákon změnit či nikoli, případně legalizací „aktivní pomoci při umírání“, kterou Etická komise nedávno považovala za možnou za velmi přísných podmínek. Prezident Emmanuel Macron, který má v plánu učinit z konce života hlavní společenskou reformu svého druhého pětiletého funkčního období, toto téma na konci léta oživil, ale dává si pozor, aby nehájil jasný postoj.
U příležitosti zahájení této debaty Rada křesťanských církví ve Francii (CECEF) zveřejnila v pondělí 5. prosince společné prohlášení. Francouzští představitelé katolické, protestantské a pravoslavné víry považovali za nutné v této souvislosti připomenout své přesvědčení.
„Umírání je součástí lidského stavu“, připomínají za prvé a zdůrazňují, že „důstojnost lidské společnosti spočívá v podpoře života až do smrti, a nikoli v usnadňování smrti“. Trvají na pozornosti, kterou je třeba věnovat „osobě samotné v její důstojnosti, její jedinečné a nedocenitelné hodnotě“. „Je tedy otázkou, jak se o to postarat v postoji soucitu tvořeném nasloucháním a benevolencí,“ dodávají.
"Lidská bytost je vztahová bytost", píší tehdy. „Svobodu jednotlivce nelze zaměňovat s individualismem,“ dodávají předsedové Konference biskupů Francie, Protestantské federace Francie a Shromáždění pravoslavných biskupů Francie. Tento druhý bod zdůrazňuje zejména pojem solidarity a vzájemné závislosti mezi lidskými bytostmi ve společnosti.
„Nikdo není výhradním vlastníkem svého života; jeho rozhodnutí jsou důležitá i pro ostatní. »
Konečně, jejich třetím přesvědčením je, že „přístup k paliativní péči ve Francii není na celém území rovný“. Nedostatek, který podle nich přispívá „ke strachu z utrpení, když by ho mohla proměnit paliativní péče“.
Ze všech těchto důvodů CECEF tvrdí, že podporuje „výhrady vyjádřené“ Národním poradním etickým výborem pro vědy o životě a zdraví (CCNE).
Když bylo loni v září zveřejněno stanovisko Etické komise k této otázce, osm jejích členů, aniž by se v zásadě stavělo nepřátelsky k aktivní pomoci při umírání, napsalo "zásoba" který se objeví na konci oznámení.
Osm signatářů této výhrady se domnívá, že vývoj zákona je nemyslitelný, pokud nebudou splněny určité předpoklady doporučené CCNE. To zahrnuje poskytování lepších služeb paliativní péče. "Učinit tento legislativní krok bez tohoto předchozího úsilí by znamenalo riziko zřeknutí se, které nechceme podniknout," píší.
„Právě proto, že sdílíme postřeh, že ‚ve Francii se umře špatně‘, se nám zdá eticky zásadní, aby vše bylo uplatňováno jako priorita k nápravě potíží zdravotního systému, aby se podporovala lékařská kultura odpovídající konkrétním výzvám konce. života a ptát se společnosti na její vztah ke stáří a smrti. Zavedení aktivní pomoci při umírání, pro několik výjimečných případů, nemůže samo o sobě výrazně zlepšit podmínky konce života ve Francii. V současném kontextu bezprecedentní krize zdravotního systému by to mohlo naopak přispět k jejich degradaci, zvláště pokud by byla příležitostí ignorovat předpoklady, které považujeme za priority. »
Názor, který sdíleli tři spolupředsedové CECEF, biskup Éric de Moulins-Beaufort, pastor Christian Krieger a metropolita Dimitrios.
Camille Westphal Perrier
