Posílání všech nechtěných migrantů do Rwandy: když Spojené království pohrdá právem na azyl

Publikováno 26. ledna 2023

19. prosince se téměř uskutečnil „sen“ Suelly Bravermanové, britské ministryně vnitra: té, která snila o vidět první vzlet letadla před 25. prosincem protože Rwanda nesoucí na palubě migranty, kteří nelegálně vstoupili na anglickou půdu, tento „vánoční dárek“ nedostane, ale přinejmenším bude mít to zadostiučinění slyšet Londýnský vrchní soud potvrdil právní proveditelnost zařízení.

Tento rozsudek, očekávaný daleko za hranicemi Spojeného království a okruhem specialistů na migrační problematiku, svědčí o sázce lehkomyslného mechanismu, kterým britská vláda hodlá ukázat svým voličům – protože to bude pravděpodobně její hlavní účinek – že „kontrola hranic“, slíbená během brexitu, je na pořadu dne, a že tedy stále existuje pár důvodů, proč v příštích volbách volit „konzervativní“.

Co tato dohoda poskytuje?

Oficiální ambicí tohoto „memoranda o porozumění“ je omezit příjezd na anglické území cizinců bez práva vstoupit a zůstat tam. To má odradit od plavení kanálu La Manche na provizorních lodích, které se v posledních měsících rozmnožily, aby dosáhly více než 40 000 v roce 2022.

od a memorandum o porozumění podepsané dne 13. dubna 2022, systém zajišťuje přepravu do Rwandy žadatelů o azyl, kteří do Spojeného království dorazili „ilegálně nebo nebezpečnými či zbytečnými metodami z bezpečných zemí“ a kteří nemohou být přijati na anglické území. Po „prověření“ (krátkém prozkoumání) jejich situace budou tito lidé, pokud spadají do oblasti působnosti dohody, posláni do Rwandy – bez ohledu na jejich národnost, a i když s tímto státem nikdy nebyli v žádném kontaktu. Většina těch, kteří v roce 2022 přepluli Lamanšský průliv na provizorních lodích, jsou odjinud z Albánie, Afghánistánu nebo Íránu.

Rwanda – Spojené království: kontroverzní dohoda o migrantech, TV5 Monde, 11. června 2022.

Jakmile budou ve Rwandě, bude tento stát odpovědný za jejich přivítání a posouzení jejich žádosti o azyl. Pokud bude prosperovat, bude jim umožněno zůstat ve Rwandě s malou nebo žádnou možností návratu do Spojeného království. V případě zamítnutí žádosti bude muset Rwanda takto zamítnutým osobám udělit povolení k pobytu na jiném základě nebo je poslat zpět do třetí země, která by je přijala. Konečně je tato dohoda definována jejími autory jako právně „nezávazná“ a bez možnosti odvolání.

To nezabrání Evropskému soudu pro lidská práva v otázce 14. června 2022, nouzové pozastavení prvního letu plánovaného na tomto základě a 19. prosince anglický vrchní soud, aby dohodu potvrdil.

Právně problematické zařízení

Systém navržený Spojeným královstvím k tomu přispívá "tato apopolitika", jehož cílem bylo „držet si odstup“ migrantů ze západních území.

[Téměř 80 000 čtenářů důvěřuje zpravodaji The Conversation, aby lépe porozuměl hlavním světovým problémům. Přihlaste se ještě dnes]

Austrálie byla předchůdcem svěřením posuzování žádostí o azyl Nauru; EU následovala v polovině 2010 usnadnění návratu do Turecka osob přijíždějících v neregulérní situaci na řeckých pobřežích; a Dánsko o tom přemýšlí. Spojené království je však první, kdo obecně svěřil třetímu státu nejen úkol posuzovat žádosti o azyl, ale také přijímat chráněné nebo odmítnuté osoby na svém území. Takové zařízení vyvolává řadu právních problémů, stejně jako zejména upozornil Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).

Jedním z hlavních je kvalifikace Rwandy jako „bezpečné země“. Podle článku 33 odst. 1 zákona Ženevská úmluva z roku 1951 týkající se postavení uprchlíků a mezinárodního obyčejového práva nemohou státy vracet cizince, a to ani v neregulérní situaci, do státu, kde by hrozilo „riziko jejich života nebo svobody“ z jednoho z důvodů stanovených v Úmluvě (politické názory, rasa nebo národnost, náboženství nebo příslušnost k sociální skupině).

Kromě toho podle článku 3 Evropská úmluva o lidských právech, jehož smluvní stranou nepřestalo být Spojené království, je zakázáno mučení a nelidské či ponižující zacházení, které rovněž zakazuje vyhošťování cizinců do zemí, kde takové zacházení hrozí. Rovněž je zakázáno vracet cizince do států, s nimiž nemají žádné spojení.

Naopak, odstranění je tedy možné do států – známých jako „bezpečné“ – kde takové riziko neexistuje. Je třeba ještě zajistit, aby tomu tak skutečně bylo: to předpokládá prověřit individuální situaci vzdáleného cizince, zajistit, aby kvalifikace bezpečného státu byla opodstatněná a aby cizinec měl k tomuto státu spojení. V projednávaném případě však žádné z těchto kritérií splněno není.

Jakýkoli cizinec může být poslán zpět do Rwandy. Prošetření individuální situace bude zpravidla probíhat telefonicky v době zajištění cizince. Pokud jde o Rwandu, nemá ani zdaleka azylový systém, spravedlnost a vládu zaručující, že lidé přemístění ze Spojeného království nebudou vystaveni takovému zacházení. Rwanda, známá svým svévolným zadržováním a mimosoudními popravami, se nedávno opět vyznamenala zatýkáním, zadržováním – a dokonce souhrnná exekuce pro dvanáct z nich ! – uprchlíci protestující proti jejich nedostatečnému přístupu k nejzákladnějším službám. Země navíc není přinejmenším stěží aktivní v boji proti diskriminaci vůči LBTQ+ lidem.

Proč Rwanda?

Z jakých důvodů se Spojené království s 67 miliony obyvatel, pátá světová velmoc, dobře známé svými zakládajícími texty v oblasti ochrany svobod, mohlo rozhodnout svěřit Rwandě s 13 miliony obyvatel, 144. největší ekonomikou světa a chudými? garant lidských práv, úkol pro ně řídit azylovou problematiku? A jaký je zájem pro tuto malou africkou zemi přijmout toto " azylová smlouva“?

Z britského pohledu má dohoda za cíl demonstrovat, že konzervativní vláda pracuje na naplnění jednoho ze slibů Brexitu: omezit takzvanou neregulérní migraci na anglickém území. Je nepravděpodobné, že by toho dohoda skutečně dosáhla – vláda se neodvážila vyčíslit počet lidí, kterých by se to mohlo týkat. Jako často ve věci, politický projev se zdá cennější než praktická efektivita – což je v tomto případě pravděpodobně něco, z čeho je třeba mít radost, protože dohoda je „otřesná“ podle slov samotného krále Karla III.

Z rwandského hlediska je dohoda pěknou ekonomickou a diplomatickou ranou. Ekonomické, zaprvé, protože zahrnuje platbu Londýna ve výši 120 milionů liber šterlinků na rozvojovou pomoc, k níž je třeba připočítat 12 000 liber na přemístěného cizince. Diplomatická tedy, protože dohoda představuje pro Kigali nástroj nátlaku na Spojené království, a to jak v jejich bilaterálních vztazích – rwandský prezident Paul Kagame již využila dohodu jako záminku k žádosti o vydání jednoho ze svých státních příslušníků – pouze v obecnějším kontextu, kde by podpora Londýna mohla být neocenitelná – vzpomeňme např obvinění z rwandské podpory rebelů M23 v souvislosti s konfliktem v Konžské demokratické republice.

Podpisem Ženevské úmluvy, účastí v Globální pakt o uprchlících z roku 2018Spojené království se zavázalo spolupracovat v oblasti azylu takovým způsobem, aby podporovalo ochranu uprchlíků, sdílení odpovědnosti mezi státy a zaručení práv lidí, kteří potřebují mezinárodní ochranu: Londýn nemá žádné zjevně ne skončila tím, že se vzdala svých mezinárodních závazků.

Thibaut Fleury Graff, Profesor mezinárodního práva, Université Paris-Saclay

Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.