Tábory pro vysídlené osoby v Sýrii vítají lidi, kteří přežili zemětřesení
Právě v táboře pro vysídlené lidi v severní Sýrii našla Duaa al-Ghadbane útočiště poté, co přišla o rodinu a domov: stany jsou nyní bezpečnější než budovy oslabené smrtícím zemětřesením.
V malé pevné místnosti zakončené plátěnou střechou mladá žena nonstop vzlykala a líbala displej svého mobilního telefonu, na kterém ukazovala fotografii jednoho ze svých synů, který zemřel po vyproštění zaživa.sutiny. "
Doteď si neuvědomuji, že jsem venku, že už nejsem pod troskami,“ říká Duaa al-Ghadbane, která přišla o manžela a tři děti, z nichž nejmladšímu je pouhých 40 dní.
Stejně jako ostatní přeživší se i mladá žena s velkýma černýma očima uchýlila do tábora Deir Ballout nedaleko tureckých hranic.
Protože ve své smůle byli obyvatelé těchto stovek táborů relativně ušetřeni zemětřesení, stany a vratká obydlí odolávaly lépe než budovy, které se na jejich obyvatele zřítily.
Silné zemětřesení, které v pondělí zasáhlo Turecko a Sýrii, zabilo více než 17.500 3.200 lidí, z toho více než XNUMX XNUMX v Sýrii.
Duaa al-Ghadbane žil v pohraniční vesnici Jandairis, kde se zřítily desítky domů.
"Nic nám nezůstalo. Jsme nacpaní se sestrou a její rodinou, mým bratrem a maminkou v tomto malém pokoji, který patří jednomu našemu známému," říká mladá žena, zatímco se ji sestra snaží uklidnit.
„Nechceme nic k jídlu ani k pití, jen místo, kam se uchýlit,“ dodala, když zazněla muezzinova výzva k modlitbě.
Říká, že její manžel zemřel při objímání jejího syna. "Byl pohřben a držel svého syna, neopustil ho," říká.
"Příběh se opakuje"
"Zemětřesení bylo děsivé, ale obyvatelé děkovali Bohu za to, že žili ve stanech poté, co viděli, co se kolem nich stalo," říká Fidaa Mohammad, obyvatel tábora Deir Ballout.
Téměř polovina ze zhruba čtyř milionů obyvatel oblastí ovládaných rebely v severní Sýrii je vysídlena, kteří se shromáždili, když režim Bašára Asada znovu získal kontrolu nad povstaleckými oblastmi.
Jako Ghayath Zarzour, který přišel bydlet do jednoho pokoje v táboře se svými dvěma bratranci a jejich rodinami.
Sedí na zemi, obklopen zástupem dětí, má obvázanou hlavu a oteklé oči. "V této místnosti je nás třicet, bez topení a bez přikrývek," spustí tento muž, který sotva mluví.
"Historie se opakuje. Utekli jsme s oblečením, které jsme nesli na zádech Damašku, tolikrát jsme byli vysídleni," řekl.
Ghayath Zarzour se přesto považoval za šťastného, že mohl opustit tábor, kde se před několika lety usadil v severní Sýrii, do domu v Jandairis, zcela zničeném zemětřesením.
Ti, kteří nehledali útočiště v táborech, šli do desítek přijímacích středisek otevřených místními úřady.
V obrovském stanu postaveném ve městě Idleb děti omráčené únavou spaly navzdory hluku způsobenému ostatními, kteří si kolem nich hráli.
"Existuje děsivé množství lidí, kteří zůstali bez domova nebo se obávají, že na ně spadnou jejich domy kvůli následným otřesům," řekl Abdel Kader Taid, který pracuje v jednom z těchto center.
Jiní se rozhodli uchýlit se do aut nebo přespat pod hvězdami pod olivovníky i přes štiplavou zimu. "Naše budova je poškozená, nemůžeme se tam vrátit ze strachu z následného otřesu," řekl Mohammad Hayyani (50) zabalený do deky poblíž své dodávky.
"Jsme tři rodiny, někteří spí v autě a jiní na ulici."
Redakční rada (s AFP)
