V Itálii avizované vítězství krajní pravice

V posledních italských parlamentních volbách, které se konaly v březnu 2018, „Fratelli d'Italia“ získal pouze 4,4 % hlasů. O čtyři a půl roku později je krajně pravicová formace, podle všech průzkumů, na pokraji zisku historického vítězství 25. září.

Pokud se potvrdí trendy ohlašované průzkumy veřejného mínění, budou Bratři Itálie od pondělí první stranou v zemi a sestaví vládu se svými koaličními partnery: Ligou Mattea Salviniho a Forza Italia Silvia. Berlusconi. Předsedou vlády se stane vůdce „bratrů“, Giorgia Meloni, 46 let.

Historická linie bratří Itálie sahající až k neofašistům z poválečného období, tento příchod by byl těžký. Skutečně, samotný symbol strany (trikolórní plamen) je stejný jako u jejích předchůdců Národní aliance, A Italské sociální hnutí, kterou založili veteráni z Italská sociální republika Mussoliniho.

Vzestup bratří Itálie. Institut Piepoli, Autor poskytl

Výsledek těchto voleb je již považován za nevyhnutelný nejen proto, že rozdíl v průzkumech je tak velký, ale také proto, že se stranám středu a levice nepodařilo sestavit koalici před uzávěrkou. Tato neschopnost se dohodnout je pro levici formou politické sebevraždy. a italský volební systém – částečně většinový a částečně poměrný – upřednostňuje strany, které uzavírají předvolební pakty a tvoří velké koalice. Demokratická strana však odmítla spojenectví s Hnutím 5 hvězd kvůli roli, kterou toto hnutí sehrálo při pádu vlády Mario Draghi, loni v červenci.

Co se týče "třetí pól", centristická, vytvořená dvěma malými stranami, která se odmítla spojit s Demokratickou stranou kvůli její blízkosti k Ekologické levici.

Výsledek: pravicová koalice by s více než 40 % hlasů mohla získat více než dvě třetiny křesel v italském parlamentu.

Alarmující pozice

Většina této velikosti by vládě umožnila novelizovat ústavu a zavést volbu prezidenta přímým všeobecným hlasováním – na této myšlence se zdá, že se tři koaliční strany shodnou.

Když krajně pravicová politická osobnost jako Meloni mluví o nahrazení parlamentní demokracie „lidovou demokracií“, znepokojí to mnoho Italů. Obavy z návratu fašismu, jaký existoval v Itálii, se přesto mohou zdát přehnané. Detailní zkoumání jakékoli oblasti politiky (evropská integrace, imigrace, energetická krize, válka na Ukrajině) skutečně odhaluje značné rozdíly mezi třemi pravicovými stranami. V žádném případě není jisté, že se jim podaří sestavit koherentní vládu, a tím méně, že se jim podaří provést radikální ústavní revizi.

Postoje přijaté bratry v Itálii se také často zdají být neslučitelné, ba dokonce protichůdné. To je vysvětleno skutečností, že Meloni je zaměřen na dvě publikum. Je třeba ujistit se o extremismu, který projeví, jakmile bude zvolena; druhou stranu tvoří členové strany, aktivisté a příznivci, kteří potřebují slyšet o nadcházejících změnách, jsou ideologicky řízeni a zajímají se více o tón a celkový obraz než o detaily.

Evropa a Rusko

Dalším důvodem k obavám je Meloniho postoj k Evropě. I když se hlásí pro setrvání Itálie v Evropské unii, chce také přezkoumat různé finanční dohody s EU. Pokud jde o další dvě strany v jeho koalici, ty jsou dobře známé svým euroskepticismem. Jejich program („Pro Itálii“), který říká, že chce a EU více politická a méně byrokratická, strach o jeho skutečný význam.

A co italská linie na ukrajinskou otázku? Evropa i Rusko si kladou otázku, zda by výsledek voleb mohl vést ke změně postoje italské vlády, která by podkopala jednotnou frontu obyvatel Západu. Pokud se zdá, že Meloni je v souladu s evropským postojem, Salvini et Berlusconi jsou ze své strany k této tvrdé linii vůči Moskvě skeptičtí, dokonce jsou přímo proti.

Nedávno Rada národní bezpečnosti USA odhalily důkaz, že Rusko tajně poskytuje finanční pomoc široké síti (dosud nejmenovaných) stran, včetně italských, s cílem narušit demokratické procesy a podpořit nástup promoskevských formací k moci. Italské pravicové strany jsou podezřelé, že z této podpory těžily.

Mezitím je Itálie ve výrazně se zhoršující ekonomické situaci a je vystavena zejména ruské plynové krizi. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že embargo na ruský plyn by vedlo k a ekonomická kontrakce o více než 5 % – více než ve všech ostatních zemích EU kromě Maďarska, Slovenska a Česka.

Země by byla také ovlivněna rozhodnutím Evropská centrální banka revidovat svůj stimulační program směrem dolů: ECB by skutečně měla pokračovat ve své politice zvyšování klíčových sazeb zahájené v polovině roku, aby čelila inflaci a zpomalila nákupy státních dluhopisů.

Není divu, že investoři prodávají italské dluhopisy a hedgeové fondy vsadila na tyto dluhopisy silně na pokles. Trhy se zkrátka obávají, i když takříkajíc zaceňují očekávání vítězství pravice, které by tak mohlo vyvážit dramatický propad po volbách.

Situace srovnatelná s rokem 2018

Je třeba zdůraznit, že Itálie se již v podobné politické pozici ocitla. Během všeobecných voleb v roce 2018 se někteří obávali důsledků nástupu populistické strany, v tomto případě Hnutí 5 hvězd, k moci. Ten s mimořádným skóre 32,7 % hlasů sestavil vládu se Salviniho Ligou. Přesto se tato vláda ukázala jako beznadějně rozdělená (někteří by dokonce řekli, že nekompetentní) a o rok později se zhroutila. Podle dnešních průzkumů veřejného mínění je Hnutí 5 hvězd nyní téměř okrajovou politickou silou.

To, co odlišuje kontext roku 2022 od roku 2018, je to, že se poprvé chystají k moci dědicové neofašismu. Nesmíme zapomínat, že italský politický systém je obtížné monopolizovat a ještě obtížnější je reformovat. Stručně řečeno, hrozba, kterou představuje Meloni, ještě není určena.

Martin J Bull, profesor politologie, Univerzita v Salfordu

Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.