Uvnitř afghánských tajných škol, kde dívky vzdorují Talibanu

Nafeesa objevila perfektní místo, kde schovala své učebnice před zvědavýma očima svého nesouhlasného bratra Talibanu: kuchyni, kam se afghánští muži odváží jen zřídka.

Statisícům dívek a mladých žen, jako je Nafeesa, byla odepřena příležitost učit se od doby, kdy se Taliban před rokem vrátil k moci, ale jejich touha po učení se nezmenšila.

"Kluci do kuchyně nepatří, takže si tam schovávám knihy," řekla Nafeesa, která navštěvuje tajnou školu ve vesnici na venkově ve východním Afghánistánu.

"Pokud to můj bratr zjistí, zbije mě."

Od převzetí moci před rokem Taliban uvalil na dívky a ženy přísná omezení, aby se přizpůsobily jejich strohé vizi islámu, čímž je fakticky vyřadil z veřejného života.

Ženy již nemohou podnikat dlouhé cesty bez doprovodu mužského příbuzného.

Byli také požádáni, aby se zahalili hidžábem nebo nejlépe plnou burkou, ačkoli Taliban dává přednost tomu, aby opouštěli dům, jen když je to nezbytně nutné.

A co je nejkrutější nedostatek, v mnoha částech Afghánistánu nebylo dovoleno znovu otevřít střední školy pro dívky.

Ale tajné školy vyrostly v místnostech běžných domácností po celé zemi.

Tým novinářů agentury AFP navštívil tři z těchto škol a vyzpovídal žáky a učitele, jejichž skutečná jména nebyla kvůli jejich bezpečnosti zveřejněna.

Zde je jejich příběh.

Chceme svobodu

Desítky let nepokojů narušily afghánský vzdělávací systém, takže Nafeesa stále studuje středoškolské předměty, i když je jí již 20 let.

Ví o tom jen jeho matka a starší sestra.

Její bratr léta bojoval s Talibanem proti bývalé vládě a silám pod vedením USA v horách a po svém vítězství se vrátil domů prodchnutý nekompromisní doktrínou, že místo ženy je buď doma.

Dopoledne jí dovoluje navštěvovat madrasu, aby mohla studovat Korán, ale odpoledne tajně chodí na podzemní hodinu organizovanou Revoluční asociací žen Afghánistánu (RAWA).

"Přijali jsme toto riziko, jinak zůstaneme nevzdělaní," řekla Nafeesa.

„Chci být lékařem... Chceme pro sebe něco udělat, chceme být svobodní, sloužit společnosti a budovat naši budoucnost. »

Když AFP navštívila její školu, Nafeesa a dalších devět dívek diskutovaly o svobodě projevu se svým učitelem, seděly vedle sebe na podložce a střídavě četly nahlas z učebnice.

Aby se dostali do třídy, často opouštějí dům několik hodin předem a používají různé cesty, aby si jich nevšimli v oblasti tvořené převážně etnickými Paštuny, kteří tvoří většinu Talibanu a jsou známí svým konzervatismem.

Na otázku bojovníka Talibanu dívky řeknou, že jsou zapsány v šicí dílně a schovávají své učebnice v nákupních taškách nebo pod abájou či burkou.

Nejenže riskují, ale také přinášejí oběti: Nafeesina sestra odešla ze školy, aby omezila jakékoli podezření jejího bratra.

Žádné ospravedlnění v islámu

Náboženští učenci tvrdí, že v islámu neexistuje žádné ospravedlnění pro zákaz středoškolského vzdělání pro dívky, a rok po převzetí moci Taliban stále trvá na tom, že vyučování může být obnoveno.

Tato záležitost však hnutí rozdělila a několik zdrojů sdělilo agentuře AFP, že frakce tvrdé linie, která radí nejvyššímu vůdci Hibatullahovi Akhundzadovi, je proti veškeré školní docházce pro dívky – nebo v nejlepším případě chce, aby byla omezena na náboženská studia a praktické kurzy, jako je vaření a šití.

Oficiální linií však zůstává, že jde pouze o „technickou záležitost“ a že vyučování bude obnoveno, jakmile bude definován program založený na islámských pravidlech.

Dívky na základní škole stále chodí do školy a mladé ženy mohou zatím alespoň na univerzitu – i když třídy jsou oddělené a některé předměty jsou zrušeny kvůli nedostatku učitelek .

Bez středoškolského vysvědčení však dospívající dívky nebudou moci skládat přijímací zkoušky na vysoké školy, takže současná generace vysokoškolaček může být v dohledné době poslední v zemi.

"Vzdělání je v islámu nezcizitelným právem pro muže i ženy," řekl agentuře AFP akademik Abdul Bari Madani.

"Pokud bude tento zákaz pokračovat, Afghánistán se vrátí do středověku...bude pohřbena celá generace dívek."

ztracená generace

Právě tento strach ze ztracené generace přiměl učitelku Tamkinovou, aby svůj domov v Kábulu proměnila ve školu.

Čtyřicetiletá žena se téměř ztratila, protože byla nucena přestat studovat během prvního období moci Talibanu, v letech 40 až 1996, kdy byla veškerá školní docházka pro dívky zakázána.

Tamkinové trvalo roky sebevzdělávání, než vystudovala učitelku, než přišla o práci na ministerstvu školství, když se loni vrátil Taliban.

"Nechtěla jsem, aby tyto dívky byly jako já," řekla agentuře AFP a po tvářích jí stékaly slzy.

"Měli by mít lepší budoucnost."

S podporou svého manžela Tamkin nejprve proměnila sklad na učebnu.

Poté prodala rodinnou krávu, aby našla prostředky na nákup školních učebnic, protože většina jejích dcer pocházela z chudých rodin a ty si nemohly dovolit.

Dnes vyučuje angličtinu a přírodní vědy asi 25 nadšeným studentům.

Nedávno, za deštivého dne, vešly dívky do jeho třídy na hodinu biologie.

„Chci jen studovat. Nezáleží na tom, kde,“ řekl Narwan, který by měl být ve 12. třídě a seděl v místnosti plné dívek všech věkových kategorií.

Plakát na zdi za ní nabádá studenty k ohleduplnosti: "Jazyk nemá kosti, ale je tak silný, že vám může zlomit srdce, takže buďte opatrní se svými slovy." »

Tato úvaha jeho sousedů pomohla Tamkinovi skrýt skutečný účel školy.

"Tálibán se několikrát zeptal, co se tady děje." Řekl jsem sousedům, aby řekli, že je to madrassa,“ řekl Tamkin.

Maliha, 17, pevně věří, že přijde den, kdy Tálibán už nebude u moci.

„Potom své znalosti dobře využijeme,“ říká.

Žádný strach z Talibanu

Na předměstí Kábulu, v bludišti hliněných domů, je Laila další učitelkou, která dává tajné lekce.

Při pohledu do tváře své dcery po zrušení plánovaného znovuotevření středních škol věděla, že musí něco udělat.

"Pokud moje dcera plakala, pak musí plakat i dcery ostatních rodičů," řekla 38letá žena.

Tucet dívek se schází dva dny v týdnu v Lailině domě, který má dvůr a zahradu, kde pěstuje zeleninu a ovoce.

Třída má velké okno s výhledem do zahrady a děvčata s učebnicemi uloženými v modrých plastových pořadačích sedí na koberci – šťastná a radostná se společně učí.

Na začátku hodiny si postupně přečtou odpovědi na svůj domácí úkol.

 "Talibánu se nebojíme," řekl osmnáctiletý student Kawsar.

"Pokud něco řeknou, budeme bojovat, ale budeme pokračovat ve studiu."

Právo studovat však není jediným cílem některých afghánských dívek a žen – které jsou příliš často provdány do násilnických nebo omezujících vztahů.

Zahra, která navštěvuje tajnou školu ve východním Afghánistánu, se ve 14 letech provdala a nyní žije se tchánami, kteří jsou proti myšlence jejího navštěvování.

Bere prášky na spaní, aby bojovala s úzkostí, protože se bojí, že ji rodina jejího manžela donutí zůstat doma.

"Říkám jim, že půjdu na místní bazar a přijdu sem," říká Zahra o své tajné škole.

Pro ni je to prý jediný způsob, jak se spřátelit.

Redakční rada (s AFP)