Jak velké společnosti berou klimatické problémy v úvahu?

Dne 4. dubna 2022 zveřejnila pracovní skupina III IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu) zprávu novou zprávu věnovaný řešením pro snížení emisí skleníkových plynů. Vychází ze závěrů pracovních skupin I. a II., které zpracovávají inventuru klimatické krize a identifikují dopady změny klimatu.

Pokud jde o tento poslední bod, bylo zjištěno, že rizika spojená se změnou klimatu (fyzická, přechodná, právní) budou mít značný ekonomický dopad na společnosti.

Ty však tato rizika stále chápou jen v omezené míře, což ztěžuje jejich pole působnosti z hlediska ekologické transformace.

Poté bylo vyvinuto několik iniciativ s cílem zlepšit informace o klimatických rizicích, jako je například stanovení referenčních hodnot vykazování mimofinanční dobrovolníci ( GRIse CDP neboIIRC), nebo provádění Pracovní skupina pro finanční zveřejňování související s klimatem (TCFD) \ t.

Cíl těchto iniciativ je dvojí: povzbudit společnosti, aby poskytovaly finančním hráčům informace o povaze a intenzitě klimatických rizik, která zatěžují jejich činnost, a identifikovat a hodnotit environmentální důsledky svých strategických rozhodnutí.

Aby byly tyto informace předávány správně, musí být zaveden účinný model podnikového řízení. Její cíl: regulovat moc řídících orgánů tak, aby se účinně zapojily do ekologické transformace.

Informace, jádro vztahu mezi investory a manažery

Finanční a mimofinanční informace obvykle vytváří vedení společnosti (vedení firmy) a poté předávány účastníkům trhu (investorům), zejména akcionářům, kteří pak mohou činit informovaná rozhodnutí o svých budoucích investicích.

Le vedení firmy, který je přímo zapojen do rozhodovacího procesu, tak má lepší přehled o firemních strategiích než kterýkoli jiný zainteresovaný subjekt (včetně investorů).

Tato informační výhoda ho může vést k oportunistickému chování, které pravděpodobně poškodí zájmy ostatních partnerů.

Může být například v pokušení zveřejnit částečné a/nebo neobjektivní informace tím, že ochotněji komunikuje o činnostech společnosti, které jsou příznivé pro ekologický přechod, a zároveň skrývá ty, které jsou pro něj méně příznivé.

Rizika související s informační asymetrií

K omezení těchto rizik musí být společnost schopna vybudovat a efektivní monitorovací a motivační systém.

Velké společnosti se mohou například řídit „osvědčenými postupy“, pokud jde o otevřenost správních rad (více nezávislých členů, diverzifikovanější profily zastupující akcionáře atd.), aby mohly vykonávat své činnosti efektivně a nezávisle. jejich pravomoc kontrolovat rozhodnutí.

Zobecnění specializovaných pracovních skupin ve formě výborů pro „rizika“, „CSR“, „etika“ nebo „udržitelný rozvoj“ je součástí stejné perspektivy.

Tyto výbory ad hoc usnadnit jednání o otázkách životního prostředí zejména snahou o identifikaci klimatických rizik a stanovení cílů přechodu a přizpůsobení.

Skládají se z nevýkonných ředitelů jmenovaných představenstvem a pracují nezávisle na něm vedení firmy a prostřednictvím svého názoru informovat o rozhodnutích přijatých představenstvem s cílem urychlit reakce společnosti na požadavky udržitelnosti.

Existují také motivační systémy vedení firmy efektivně integrovat klimatická rizika a příležitosti do strategie rozvoje své společnosti. Ty mohou být peněžní i nepeněžní.

Například odměny vedoucích pracovníků mohou zahrnovat krátkodobou a/nebo dlouhodobou variabilní část v závislosti na mimofinanční výkonnosti a kritériích udržitelnosti.

Formální a neformální motivační praktiky (věcné benefity, příležitosti pro zakořenění, návrh diferencovaných odpovědností atd.) pro manažery, kteří aktivně zavazují svou společnost na cestu ekologického přechodu, mohou také přispět k sladit zájmy vedení firmy na očekávání akcionářů a investorů.

Zohlednění klimatických problémů v modelu vládnutí

Když studujeme tato zařízení podnikového řízení na SBF120 (tj. 120 největších kapitalizací francouzského akciového trhu), poznamenáváme, že v roce 2019 v rámci vedení firmypozice nebo řídící výbory odpovědné za otázky klimatu jsou: Hlavní ředitel pro udržitelnost (ČSO, 53,42 %), Generální ředitel (CEO, 26,03 %) a Výbor pro udržitelnost (SC, 19,18 %).

Tito aktéři jsou zodpovědní za hodnocení i řízení klimatických rizik, čímž odhalují neoddělitelnou povahu těchto funkcí pro udržení optimálního toku informací, a tedy zlepšení rozhodovacího procesu.

Kromě toho jsou v rámci představenstva dvěma hlavními aktéry odpovědnými za otázky klimatu také ČSÚ (53,42 %) a generální ředitel (26,03 %).

Představenstvo je informováno o rozhodnutích vedení firmy zcela pravidelně, 4x ročně (49,32 %).

Pokud jde o specializované pracovní skupiny, 2/3 představenstev má výbor věnovaný, zcela nebo částečně, CSR (ve srovnání se 47 % ve Spojeném království a 8 % v Německu). Zahrnutí životního prostředí a klimatu do problematiky představenstva je ještě rozptýlenější a trvalejší, vezmeme-li v úvahu komise s podobnými názvy zmiňující udržitelný rozvoj, etiku, životní prostředí, dodržování předpisů atd.

Pokud jde o povzbuzení vedení firmy, vidíme, že společnosti se převážně rozhodly pro zavedení peněžních pobídek (95,89 %) a v menší míře (34,25 %) pro nepeněžní pobídky.

Tyto výsledky kladou dvě překážky, které je třeba překonat, pokud chtějí společnosti účinně začlenit klimatická rizika do své dlouhodobé strategie rozvoje: kombinaci funkcí a nedostatek dat.

Kombinace funkcí nepříznivých pro transparentnost klimatu

Aktéři, kteří mají na starosti klima ve francouzských společnostech, jsou většinou členy vedení firmy kteří často spojují status správce.

Jak ale mohou tito úředníci nestranně monitorovat klimatickou strategii, kterou sami realizují, když nemusí být nutně specialisty na toto téma?

Proti tomuto riziku oportunismu může společnost bojovat zajištěním jasné a transparentní oddělení funkcí.

Na jedné straně, vedení firmy mohl pouze definovat a uvést do provozu klimatickou strategii a řízení klimatických rizik.

Jeho konkrétním posláním by tedy bylo navrhnout cíle snížení emisí skleníkových plynů pro činnosti provozované společností v daném časovém rámci, analyzovat možné přechodové scénáře k dosažení těchto cílů, navrhnout uhlíkovou náročnost energetických produktů používaných zákazníky společnosti, stimulovat investiční iniciativy do nových technologií schopných snížit emise CO₂ nebo objednat diagnostiku uhlíkové stopy činnosti společnosti.

Na druhé straně by administrátoři kontrolovali implementovaná rozhodnutí se zvláštními výsadami potvrzování implementace vykazování změna klimatu a sledování informací, které obsahuje, hlasování o zavedení interní ceny uhlíku v činnostech společnosti nebo dokonce stanovení a revizi, je-li to nutné, cílového klimatického výkonu společnosti v daném období.

Podle této logiky by představenstvo a/nebo dozorčí rada složená z nezávislých členů a klimatických expertů omezila informační asymetrii a představovala účinnou protiváhu vedení firmy společnosti v rozhodovacím procesu o otázkách klimatu.

Nedostatek údajů o klimatickém výkonu

Motivační schémata vedení firmy převládají v SBF120 ale trpí nedostatkem dostatečných a spolehlivých údajů.

Zejména údaje o klimatu jsou vzácné: vykazování změna je nedávnou praxí, která je většinou dobrovolná.

Údaje jsou rovněž heterogenní, a proto nejsou příliš srovnatelné, a to kvůli obtížnosti vyhodnocení různých typů emisí skleníkových plynů a nedostatečné shodě ohledně metodik používaných k jejich výpočtu.

Proto je nutné upřesnit obsah informací, o kterých se očekává, že zlepší jejich relevanci, kvalitu a srovnatelnost, a učinit z těchto informací nástroj řízení přechodu na nízkouhlíkové hospodářství.

To je přesně cílem Evropská směrnice 2014/95/EU o vykazování mimofinanční a nařízení o taxonomii zelených aktivit (která vstoupí v platnost v roce 2022).

Projekt Evropské komise na vytvoření a Evropský tvůrce mimofinančních standardů do roku 2025 jde ještě dále. Jeho cílem je standardizovat procesy sběru a zpracování informací (ověření informací nezávislými třetími stranami a sankce v případě jejich neplnění).

Tolik komunitních textů, které přispívají ke zlepšení integrace klimatických rizik do podnikového řízení.

Cecile Cezanne, lektor-HDR v ekonomii, Univerzita Côte d'Azur et Sandra Rigotová, lektor ekonomie, spojený s katedrou „Energie a prosperita“, Univerzita Sorbonne v Paříži

Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.