Brazílie: jaký bod obratu pro bolsonarismus?

Lula pochází z vyhrát o krátkou hlavu druhé kolo prezidentských voleb v Brazílii proti úřadujícímu prezidentovi Jairu Bolsonarovi po kampani poznamenané nepokoji do posledního dne.

Tato extrémně napjatá kampaň potvrdí trvající vliv bolsonarismu na brazilskou společnost.

Navzdory opětovnému nárůstu nedostatku potravin, téměř 700 000 úmrtí způsobených pandemií Covid-19 a zvýšení nárůst odlesňováníJair Bolsonaro a jeho vláda si během svého mandátu udrželi silnou popularitu u velké části populace. Nejnovější průzkum Datafolha organizované před volbami uvedlo, že 38 % Brazilců považuje vládu za „dobrou“ nebo „velmi dobrou“, zatímco 22 % ji považuje za „průměrnou“ a 39 % za „špatnou“ nebo „velmi špatnou“.

Pokud diskuse zůstane otevřená, probíhající výzkum Ukaž to lpění na bolsonaristických myšlenkách lze vysvětlit několika faktory, z nichž prvním je komunikační strategie nyní již exprezidenta. Navzdory opakující se kritice tradičních médií vůči Bolsonarovi a jeho vládě se bolsonarismu daří vytvořit nezávislý, rozsáhlý a prostupný okruh informací, zejména na internetu.

Navzdory všem očekáváním

Obsah reprodukovaný těmito způsoby šíření rovněž přispívá k udržení bolsonarismu. Bolsonaristický diskurz přes své vnitřní rozdíly pojímá vůdce a jeho příznivce jako vojáky v boji proti „systému“. Tento „systém“ zahrnuje mimo jiné vysokoškolské instituce, soudní instituce, národní a mezinárodní nevládní organizace a dokonce i OSN.

V důsledku toho je jakákoli kritika ze strany těchto institucí a jejich členů zpochybňována jejich legitimita, což pomáhá ospravedlnit potíže, s nimiž se vláda potýká při provádění svých politik.

Bolsonaristický diskurz navíc trvá na tom potřeba moralizovat brazilskou společnost. Tato moralizace oživuje vzpomínka na korupční skandály který propukl za vlád Dělnické strany a vyzdvihuje tradiční hodnoty – jak dokazuje např. bolsonaristický slogan často opakované „Bůh, země a rodina“. V této souvislosti použití národních a náboženských symbolů posiluje moralizující účinek, vzbuzuje pocity jako strach a nenávist.

Kromě toho je důležité zdůraznit ekonomickou a morální podporu, kterou Bolsonarovi poskytují určité sektory, jako je část evangelických církví (zejména letniční), agrobyznys, obchodní svět, policie a vláda.

Omezené zastoupení lidí

Ukotvení bolsonarismu v brazilské společnosti závisí do značné míry na konstrukci určitého zastoupení lidu. Na základě postavy „dobrého občana“ jsou lidé, které Bolsonaro a jeho tábor v úmyslu reprezentovat, postaveni především do opozice vůči reprezentacím společného nepřítele bolsonaristy, ztělesněného levicí.

Z pohledu boje dobra proti zlu jsou zde ti druzí „tuláci“, ať už jsou uvnitř – všichni ti, kteří by ohrožovali integritu Brazilců a jejich rodin – nebo venku – v tomto smyslu mnozí srovnání s latinskoamerickými zeměmi ovládanými levicovými stranami slouží k varování před jejich návratem k moci.

V tomto kontextu se Lula jeví jako zosobnění tohoto protiobrazu, spojující bolsonaristické „nás“ kolem hlubokého odmítnutí. Zejména je mu připisována touha zničit brazilské rodiny – na pozadí boje proti „gender ideologii“, spojené se „sexualizací dětí“ – a pronásledovat křesťany s rizikem, že jejich chrámy budou zavřeny – s odkazem na příklad Nikaraguy.

Morální panika kolem Luly

Politiky boje proti chudobě prováděné Dělnickou stranou jsou rovněž kritizovány jako forma volební manipulace – i když se Bolsonaro snaží zvýraznění vlastní "štědrosti" vůči příjemcům stejných politik. Lula je navíc prezentován jako kandidát „systému“, podporovaný jak mainstreamovými médii, tak institucemi pověřenými regulací voleb – zejména nejvyšší volební soud, zastoupená v osobě svého prezidenta, ministra Alexandra de Moraese.

S morální panikou vytvořenou kolem tábora Lula se rozvíjí myšlenka, že Brazílie je duchovně nemocná, protože je ovládána zlými silami. Bolsonaro se pak jeví jako jediný, kdo může proti těmto silám bojovat a „léčit“ Brazílii tím, že ji zbaví hluboce zkorumpovaného systému.

Tento diskurz je základem a forma sblížení s voliči, vyznačující se posílením autenticity a jednoduchosti jako vnitřních vlastností vůdce a lidí, které hodlá zastupovat. Používání vulgárních výrazů, tvrzení zdravého rozumu proti určitému intelektualismu vnímanému jako elitářské, nebo dokonce jeho styl oblékání překládají poněkud karikaturní zobrazení „obyčejného občana“.

Váha lidového elektorátu

Podle nejnovější průzkumy (Datafolha, 28. října 2022), voliči, jejichž rodinný příjem je menší nebo roven dvěma brazilským minimálním mzdám (kolem 460 EUR), mají tendenci volit Lulu (61 % Lula, 33 % Bolsonaro). Tato propast se reprodukuje ve většině vrstev, kde dělnická třída tvoří většinu, například mezi voliči, kteří se prohlašují za černochy (60 % proti 34 %), nejméně vzdělanými (60 % proti 34 %) a těmi, kteří žijí na severovýchodě, nejchudší v Brazílii (67 % oproti 28 %). Navzdory tomu v zemi, kde má 48 % voličů rodinný příjem ve výši dvou nebo méně minimálních mezd, zůstává podpora lidového elektorátu zásadní pro udržení Bolsonarova volebního potenciálu.

Tento potenciál lze částečně vysvětlit podporou, kterou má s evangelíky. Evangelický tábor, který byl v roce 2018 výrazně nakloněn Bolsonarovi (téměř 70 % hlasů), se však dnes stal sporná strana, jak zdůrazňuje Esther Solano. Tato profesorka mezinárodních vztahů na Federální univerzitě v São Paulu poznamenává, že někteří věřící vyjadřují svou nespokojenost s instrumentalizací jejich náboženství pro politické účely, a poznamenává existenci toho, co nazývá „oscilující letniční“ mezi Lulou a Bolsonarem. Podle výzkumníka někteří věřící letničních církví litují, že podpořili Bolsonara, buď kvůli nedostatečné podpoře obyvatelstva během pandemie, nebo kvůli svému ekonomickému zoufalství.

Kromě náboženských otázek se zdá, že bolsonaristický diskurz nalézá určitou rezonanci ve vzpouře dělnické třídy tváří v tvář zločinu – intenzivnější na okrajích velkých měst a ve venkovských oblastech. Tváří v tvář tomuto hněvu je odpovědí represivní návrh, ať už ze strany policie nebo občanů – a poté svoboda nosit střelné zbraně.

Bolsonaristický diskurz navíc zdůrazňuje důležitost korupce jako klíče k vysvětlení všech problémů. To přispívá k budování obrazu státu jako překážky individuálního a kolektivního rozvoje – proto by z tohoto pohledu měly být veřejné funkce svěřeny soukromému sektoru, tvrdil Paulo Guedes, Bolsonarův ministr hospodářství.

Dlouhodobé účinky

S ohledem na zakořenění bolsonaristů v brazilské společnosti je důležité vzít v úvahu krátkodobé a dlouhodobé účinky, které má na tuto mladou demokracii. Neustálé útoky na ostatní mocnosti, zejména na Nejvyšší soud, zvýrazňují nedůvěru k institucím, jejichž posláním je ochrana právního státu. Tento institucionální rámec, zakotvený v ústavě z roku 1988, jejíž vyhlášení zpečetilo konec vojenské diktatury, ukázal známky koroze dlouho předtím, než se Bolsonaro dostal k moci.

Tváří v tvář řadě krizí a rekonfigurací, k nimž došlo během posledního desetiletí, jsou výrazné odvoláním Dilmy Rousseffové v roce 2016, stejně jako četné korupční skandály, je rozšířená nespokojenost stále hmatatelnější. Bolsonarismus se pak jeví jako výraz antipolitiky, za předpokladu, že každý, kdo se podřídí systému, je zkorumpovaný. Konstrukce, která není prostá rozporů – vzhledem k dlouhé dráze bývalého kapitána jako zástupce a především k tomu, že i on je veden k vytvoření spojenectví se starými politickými silami, aby zůstal u moci – ale velmi mocná ve společnosti sužované skandály a jistý moralizující diskurz.

Scénáře, které se objevují pro budoucnost brazilské demokracie, nenaznačují „návrat k demokratické normalitě“, který by se dal snadno provozovat. V současnosti pozorovaný fenomén je charakterizován mnohem více destrukcí historicky situovaného institucionálního rámce, který již ukazoval své limity.

I kdyby Bolsonaro a jeho příznivci Lulovo vítězství přijali, nové vládě by dalo hodně práce, aby se přizpůsobila novým metodám politické akce, tváří v tvář bolsonaristické opozici, která bude nepochybně tvrdá a odhodlaná vrátit se do co nejrychleji.

Bruno Ronchi, doktorand v oboru politologie, Univerzita v Rennes 1 et Lucas Camargo Gomes, doktorand v oboru sociologie, Federal University of Paraná, Federální univerzita v Paraná (Brazílie)

Tento článek je publikován z Konverzace pod licencí Creative Commons. Čístpůvodní článek.