Po 8 dnech pod troskami je v polní nemocnici Samaritan's Purse ošetřen turecký teenager
"Pamatuji si, jak jsem se probudil a slyšel ptáky. Otec k nám běžel, ale budova se začala hroutit. V tu chvíli jsem věděl, že můj otec a moje matka právě zemřeli."
Mehmetovi je 14 let. Byl pohřben se svou rodinou při zemětřesení o síle 7,8 stupně, které 6. února zasáhlo Turecko a Sýrii. Teenager pod troskami držel svou malou sestřičku dlouho za ruku, ta ale nepřežila. Stejně tak na něj kdysi přestal reagovat jeho bratr. Mehmet je jediným přeživším ze své rodiny. Byl ale nalezen záchrannou službou a nyní je v péči polní nemocnice v Samaritánova peněženka.
13. února začala polní nemocnice organizace Franklina Grahama přijímat první pacienty. Během prvních 80 hodin bylo postaráno o téměř 24. Mezi nimi Mehmet. Tohoto teenagera doprovází jeho strýc.
Do zdravotního střediska dorazil dehydratovaný a zraněný. Strýc mu tře nohy, aby ho zahřál. Tlumočník se ho snaží přimět k pití. Vypráví mu o ránu 6. února.
"Pamatuji si, jak jsem se probudil a slyšel ptáky. Otec k nám běžel, ale budova se začala hroutit. V tu chvíli jsem věděl, že můj otec a moje matka právě zemřeli."
Když je pod troskami, Mehmet sní o své rodině, která mu přinese pomeranče, med a utěšuje ho, "zachovej klid, zachrání tě".
Ale až o 8 dní později, když si záchranáři myslí, že najdou jen těla, Mehmetův strýc uslyší jeho slabé volání o pomoc. "Byl jsem tak šťastný," vzpomíná.
Každý den Mehmet postupuje ke svému uzdravení. Nyní je schopen se posadit a dostat se na invalidní vozík.
Samaritánská peněženka vyzývá k modlitbě za oběti tohoto zemětřesení, ale také za personál této polní nemocnice.
MC
